Centrum doktorských studií
před 4 dny
Vysoká škola uměleckoprůmyslová (UMPRUM) uspořádala v květnu 2025 týdenní workshop Blended Intensive Programme (BIP), který je součástí programu Erasmus+. Cílem BIP je podpořit mezinárodní spolupráci mezi vysokými školami a propojit tak studenty a akademické pracovníky z různých evropských zemí. Program byl zaměřený na studenty doktorského studia a týkal se uměleckého, uměleckhistorického i technologického výzkumu s bližším zaměřením na inovativní metody studia, mezioborový výzkum a používání nových technologií včetně nejnovějšího vývoje v užívání umělé inteligence.
UMPRUM po dobu jednoho týdne hostila tři partnerské univerzity – belgickou École Nationale Supérieure des Arts Visuels de La Cambre, estonskou Eesti Kunstiakadeemia a slovenskou Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě. Cílem BIP bylo poskytnout svým 26 doktorandům příležitost k reflexi, výměně zkušeností a porovnání metodologických přístupů v jejich výzkumu a zároveň jim umožnit navázat mezinárodní kontakty. Z partnerských institucí se BIP zúčastnilo dohromady 14 studentů, zároveň součástí workshopu byli i tři akademičtí pracovníci a další hosté mimo univerzitní prostředí. Všichni účastníci programu měli možnost, jak navštívit přednášky, tak aktivně prezentovat své výzkumné projekty, diskutovat o nich s kolegy a dalšími odborníky, zapojit se do workshopů či dalších neformálních aktivit.
Průběh programu
První oficiální aktivitou BIP bylo virtuální setkání, které proběhlo měsíc před začátkem pražského workshopu. V rámci této aktivity se představily jednotlivé instituce, které se BIP účastnily, následovalo představení programu a příprava účastníků na jeho interaktivní bloky. Během této fáze se studenti detailně seznámili s tématy jednotlivých sekcí, definovali si, jak se jejich vlastní výzkum propojuje s ostatními projekty, a dostali zadání na samostatnou přípravu
Hlavní částí projektu pak byl týdenní workshop v Praze, kde se jak čeští, tak zahraniční studenti zapojili do několika tematických bloků zaměřených na metody uměleckého a technologického výzkumu a výzkumu z oblasti dějin a teorie moderního a současného umění. Velká pozornost byla kladena i na environmentální otázky a udržitelnost, ale i problematiku umělé inteligence. Účastníci pracovali na skupinových projektech, které zahrnovaly kreativní workshopy a diskuse, a soustředili se na porovnávání metod výzkumu, se kterými pracují. Součástí programu byly také návštěvy kulturních institucí, jako je Národní galerie Praha, kde účastníci diskutovali o současném umění v širším teoretickém kontextu. Program zahrnoval i procházku po architektonických památkách druhé poloviny 20. století.
Součástí oficiálního programu bylo pět workshopů, které připravili přímo studenti. Cílem BIP totiž bylo, aby doktorandi měli možnost nejen prezentovat své výzkumy, ale také aktivně participovat na programu tím, že připraví a povedou vlastní program. Workshopy se zaměřily se na metody uměleckého výzkumu, které studenti používají, a které takto mohli sdílet s ostatními účastníky. Tato interaktivní forma výuky umožnila doktorandům nejen předat své odborné znalosti, ale také čerpat zpětnou vazbu a obohatit svůj výzkum o nové perspektivy od kolegů z jiných univerzit.
Většina programu probíhala v Technologickém centru UMPRUM, které je vybavené moderními technologiemi a umožňuje tak studentům jednoduše a interaktivně prezentovat svoje projekty. Část programu se ale také uskutečnila v exteriérových prostorách školy, konkrétně v Kafkárně – Centru pro umění a ekologii UMPRUM, což je neformální lokalita s osobitým prostředím, které studentům umožnilo diskutovat v uvolněné atmosféře.
Přednášky a hosté
Klíčovou částí BIP byly přednášky externích hostů. Andres Kurg z estonské Eesti Kunstiakadeemia se zaměřil na historii sovětské architektury a její vystavování na západě v době, kdy probíhala studená válka. Kurg se konkrétně věnoval výstavě z roku 1978 „L’Espace urbain en URSS, 1917–1978“ v Centre Pompidou v Paříži. Tato výstava s doprovodným katalogem se francouzskému publiku snažila sovětskou architekturu představit úhlem pohledu konkurenčních geopolitických bloků dělených „železnou oponou“, a v rámci koloniálního diskursu představila pozoruhodné projekty různých zemí Sovětského svazu (např. Estonsko, Ukrajina, Arménie, ad.) jako „sovětský“ příspěvek k poválečné experimentální architektuře. Zaměřil se mimo jiné na kontroverze, které výstava vyvolala, a zkoumal, jak dnes přemýšlet a psát o architektuře, která vznikla v době studené války, jak se v historických kontextech zamýšlet nad otázkami kulturní apropriace a identity, aniž by se na její čtení aplikovaly zavedené politické zkratky.
Druhou z hostujících přednášejících byla česká umělkyně Eva Koťátková, která studentům detailně představila svůj umělecký výzkum života žirafy Lenky, která byla v 50. letech 20. století převezena do pražské zoologické zahrady. Otázky, které si autorka kladla, se týkaly lidského vztahu ke (zvířecímu) tělu, empatii a environmentálním otázkám. Zároveň Koťátková popsala, jak její výzkum vyústil ve výstavu Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí, kterou se Česká republika prezentovala na Benátském bienále v roce 2024, a jejíž repríza probíhala v prostorách Veletržního paláce NGP právě během BIP.
Poslední z přednášek pak pronesl Peter Salaba ve spolupráci se studentem Janem Netušilem. Salaba na praktických ukázkách představili možnosti využití generativních nástrojů ve filmu a zeširoka ukázal vliv této technologie na kulturní produkci. Jan Netušil pak studentům v reálném čase vysvětlil, jakým způsobem se s generativními nástroji pracuje, což účastníkům umožnilo lépe pochopit technologické možnosti v oblasti umění, filmu, ale i produktového designu.
Výsledky programu
Blended Intensive Programme umožnil doktorským studentům nejen sdílet své výzkumné metody, ale také vytvořit společné výstupy. Kromě prezentací jednotlivých studentů v rámci workshopů vznikla také krátká videa, zaměřená na způsoby nonverbálního vyjadřování emocí, nebo například interaktivní mood board, který se věnuje možnostem soustředěného vnímání prostoru skze vlastní tělo.
Účastníci rovněž získali nové profesní kontakty, rozvinuli své schopnosti v oblasti prezentačních dovedností, mezinárodní spolupráci a komunikaci. Program přispěl k rozvoji jejich digitálních kompetencí a chápání možností, ale i limitů práce s umělou inteligencí. Současně byl účastníkům dán prostor pro kritické myšlení prostřednictvím diskusí. Do budoucích ročníků si odnášíme zkušenost zaměřit část programu i na čistě networkovací akce, kde by studenti měli možnost hovořit o svých projektech detailněji, v menších skupinách či více neformálně.
