Ing. arch. Mgr. art. Ján Pernecký

www.devs.sk | www.sub.digital | monoceros.sub.digital | www.facebook.com/janper  

Absolvent Slovenské technické univerzity (Slovensko / 2007), Vysoké školy výtvarných umění (Slovensko / 2008), studoval na Die Angewandte / Excessive III (Rakousko / Hernan Diaz Alonso, Steven Ma / 2011), doktorand na UMPRUM (Praha / Imro Vaško a Shota Tsikoliya / 2019 -).

Spoluzakladatel DEVS, deep-tech společnosti zefektivňující stavební průmysl prostřednictvím počítačového navrhování. Založil Subdigital, studio zaměřené na digitálně vylepšený design. Spoluautor sady nástrojů pro diskrétní design Monoceros a samostatného softwaru pro morfování na bázi voxelů H.U.R.B.A.N. selector.

Založil rese arch - celosvětovou platformu pro podporu a výuku konceptuální a výpočetní architektury a výpočetních návrhových nástrojů. Dříve hostující profesor v ateliéru experimentální architektury na VUT v Brně. Vyučoval online workshop na konferenci DigitalFUTURES World. Vyučoval softwarový kurz na IAAC/MRAC a úvodní workshop designu na B-Pro / UCL Bartlett a na die Angewandte / Studio Lynn. Lektor, řečník a prezentátor architektonických konceptů a propagátor počítačového navrhování. Provádí teoretický a aplikovaný výzkum, publikuje v oblasti teorie počítačového navrhování. Od roku 2013 organizoval a vedl desítky živých mezinárodních workshopů zaměřených na výpočetní design, interaktivní design a robotickou výrobu na Slovensku, v Rakousku, Srbsku, Česku, vedl workshopy pořádané univerzitami v Itálii, Polsku, Španělsku, Rakousku, na Slovensku, ve Velké Británii a v Česku. Pravidelně působí jako porotce při kritikách a recenzent diplomových / doktorských prací na různých univerzitách. Organizoval konferenci "rese arch MEETUP" v Bratislavě, SK, Paříži, FR, Praze, CZ a Paříži, FR.

V roce 2012 reprezentoval Slovensko a Česko výstavou s názvem "Asking architecture" na La Biennale di Venezia.

Výzkum

Využití výpočetního navrhování v architektuře se objevuje již od 70. let 20. století s permanentním očekáváním, že se stane novým mainstreamem. Digitální diskurz v architektuře je náchylný k dočasným trendům a změnám zaměření. Navzdory četným manifestům předních architektů a teoretiků je většina výpočetních přístupů předčasně opuštěna a jejich přísliby a očekávání zůstávají nenaplněny. Pouze několika dílčím proudům výpočetního navrhování se podařilo postavit budovy v architektonickém měřítku. Většina konceptů je však zkoumána na virtuálních modelech a dočasných pavilonech, které mají potenciál ovlivnit obor, ale často neodpovídají předpisům, ekonomickým podmínkám, inženýrským a stavebním procesům.

K řešení tohoto problému autor navrhuje strategii nazvanou Fluentní paradigma, která má zachovat minulé přístupy v probíhajícím vývoji výpočetního navrhování, co má umožnit diskurzu vyzrát a začlenit předchozí pokroky do současného navrhování. Navrhovaná tvůrčí metoda se zaměřuje na zachování ohrožených přístupů, jako je Emergence, Konečná kombinatorika digitálních materiálů, Deterministická složitost, a navrhuje nové přístupy, jako je Design chováním a Design skrz omezení. Fluentní paradigma zpochybňuje představu jediného architektonického základu a formální estetiky a namísto toho navrhuje, že tvůrčí přístupy se mohou v průběhu procesu navrhování měnit. Čerpá inspiraci z informatiky, kde lze data pozorovat a zpracovávat různými optikami, aniž by ztratila svou původní složitost.

Práce se podrobněji zkoumá dva nejdominantnější proudy počítačového navrhování v architektuře: kontinuální a diskrétní. S ohledem na bezprecedentní vzestup generativní umělé inteligence zkoumá důsledky a implikace těchto dvou proudů. Autor podrobně rozebírá svůj vlastní příspěvek k oběma diskurzům.