Vernisáž výstavy v pondělí 14. 3. 2016 v Galerii 207, ateliér Supermédií č. 302, UMPRUM od 18:00-21:00
Prezentace autora v úterý 15. 3. 2016 v učebně č. 413, UMPRUM, od 16:10
helio x kato - Zuzana Žabková
Galerie 207
14. 3. 2016
helio x kato
https://www.youtube.com/watch?v=fZoOBGwgdlc
“toto mi raz poslal môj aikido sensei, súboj dvoch najväčších osobností brazílskeho jiu-jitsu a japonského judo, normálne by zápasenie začalo hneď na začiatku, ale tu sa obaja navzájom držia a nevedia začať, pretože obaja vedia, že kto začne sa automaticky stáva obeťou toho druhého”
helio a kato v hotelovej izbe
helio spí, kato nie
kato vie, čo sa heliovi sníva
helio vie, že kato nespí,
ale nepotrebuje sa kvôli tomu zobudiť
pretože vie, že kato sníva
EN
Opening: March 14th. from 6 - 9 pm in the SuperMedia Studio, n.302, AAAD
Artist presentation: March 15th. from 4:10 - 5:45 pm in classroom, n.413, AAAD
helio x kato
https://www.youtube.com/watch?v=fZoOBGwgdlc
“this is what my aikido sensei sent me once, they were two biggest persons in jiu jitsu and judo world one from brasil, one from japan, and normally the fight would start immediately, here they are holding each other not able to start, because who starts becomes automatically victim of other one ..as they are so fancy good samurais”
helio and kato in hotel room
helio sleeps, kato no
kato knows what helio dreams about
helio knows that kato doesn't sleep
but he doesn't feel the need to wake up
because he knows that kato dreams
kritická reflexe výstavy od Lindy Hauerové, studentky ateliéru sochařství
Helio a Kato spolu tančí, zápas nemůžou začít, protože začít je chyba. A tak existence tohoto sportu a jeho pravidla paradoxně neumožňují jeho mistrům jej začít provozovat.
Jsou spíš jako pár tanečníku se zvláštní choreografií, které občas přemůže vztek.
Jaký je jejich vztah, když si jsou v tuto chvíli tak blízko? Křečovitě si navzájem svírají ramena a navzájem si hledí do očí, jako milenci.
Stejně jako ve zbytku tvorby Z. Žabkové se výrazně projevuje vztah k tanci a pohybu.
Zvláštně působící pohyby bojového umění, které se tanci velmi podobá, dvojité rozvlnění vodní hladiny. Pohyb se zde váže k celkovému dojmu neuchopitelnosti. může být zásadním pojítkem smyslu. Ten ale není divákovi jednoduše předložen, musí po něm cíleně pátrat.
Tato instalace je jakýmsi snovým příběhem, který nás nutí přemýšlet o spojitostech jednotlivých částí díla. Autorka nás nechává stát před komplexní hrou, kterou nebudeme nejspíš schopni rozklíčovat a čtení tak zůstane záviset na individuálních konotacích.
Pohybujeme se v jakémsi neskutečném prostoru, který funguje v souvislostech, které nám nejsou tak docela známé.
Moje mysl se upíná na přiloženou autorčinu báseň a nedokáže se od ní oprostit.
Přemýšlím, o čem osoba na videu sní a proč druhá cvičí. Asi je to Helio a Kato, jak spí a nespí.
A pak snad samotné sny.
Krajina, voda a stromy, voda na zvlněném papíru. Náznak práce s prostorem, lehce odvádějící od efemérnosti instalace složené pouze z videí, který je příliš snový na to, aby navozoval dojem opravdovosti, ba naopak.
Vše dohromady působí, jako bychom stáli uprostřed úryvků cizího snu a myšlenek a úpěnlivě se snažili pochopit souvislost mezi každým probíhajím obrazem, i když víme, že se nám to stejně asi nepodaří.
Taková nedovysvětlenost je na tvorbě Zuzany Žabkové něčím příjemným. Vyhnout se popisnosti a zároveň udržet linii příběhu se v této instalci snad vede, ale nemůžu si být tak docela jistá, když příběh neznám. Tedy, zaleží-li vůbec na správné interpretaci příběhu.
