Adéla Vavříková, Barbora Žentelová: quid pro quo
21. 2. – 19. 3. 2022
Vernisáž se uskuteční v úterý 22. 2. 2022 od 19:00.
Odkaz na facebookovou událost najdete ZDE.
quid pro quo
Galerie NIKA
14. 2. 2022
quid pro quo
V diskusi „Peníze, nebo život? K etice financování umění“ zveřejněné na platformě Artalk.cz uvádí kurátorka pražské Kunsthalle Christelle Havránek, že „[v]eřejné financování, soukromé dárcovství i dobrovolnictví spočívají na principu quid pro quo – něco za něco. Obdarovaný získává finanční nebo materiální podporu, dárce zase větší zviditelnění, „kulturní kapitál“ nebo alespoň dobrý pocit, že přispěl na správnou věc.“ Subtilní, špinavý objekt visící ve vzduchu Galerie NIKA jako postapokalyptické memento i ironické blahopřání se ptá: co se stane, když vyměníme umění za klima? A společně sdílené za soukromé? Můžeme komodifikovat kritiku?
Instalace Adély Vavříkové a Barbory Žentelové reaguje na skutečnost, že mapa české umělecké scény se 22. 2. 2022 rozrůstá o soukromý subjekt Kunsthalle Praha, založený nadací The Pudil Family Foundation, jejíž finanční existence je spojena s fosilním průmyslem.
Není pochyb, že Kunsthalle disponuje atraktivní sbírkou současného a moderního umění, a že bude přicházet s kýženými impulsy od tuzemských i zahraničních umělců*kyň. Disponuje totiž kromě sbírky a odborného kurátorského vedení také rozpočtem, který bude zřejmě výrazně přesahovat možnosti obdobných, avšak na soukromém sektoru nezávislých, institucí. A právě s tím přichází naše obavy – co vše lze od otevření Kunsthalle (nepřímo) očekávat? Je možné, že díky velkorysé „viditelnosti“ této instituce vznikne tlak na tzv. „nezávislé“ galerie, financované ze státního rozpočtu? Že jejich místa budou postupně zabírat privátní prostory? Lze otevření Kunsthalle chápat jako přímý odraz skutečnosti, že se kultura stává privatizovanou? Tedy většinově „doménou movitých a mocných“? Odchylujeme se od pojetí kultury jako obecně sdíleného statku?
(Nejen) současné umění je velmi těžko oddělitelné od kontextu toho, kde a kým je vystavené. Věříme, že význam uměleckého díla spoluutváří i samotná instituce, pro kterou vzniká či která jej vystavuje, tedy i jak je organizována a financována. Výstavou v Galerii NIKA se chceme (i vzhledem k jejímu statutu a umístění) zapojit do diskuse o kulturním veřejném prostoru: upozornit na skutečnost, že na institucionální uměleckou scénu vstupují entity, které je třeba kriticky reflektovat. Samotná instalace pak křehkostí svého ústředního objektu zprostředkovává napětí, které souvisí s obavou z budoucnosti a potřebou diskuse. Rozpadající se, pomalu mizící destička jako vytrácející se hodnoty; balancování na hraně; vymezování vztahů na novém hracím poli.
Kurátorky: Amálie Bulandrová a Eliška Špálová
Autoři vizuálního řešení: Pavel Kuja a Michal Tůma
