Z Prahy až do Buenos Aires

Z Prahy až do Buenos Aires. „Ženské umění“ a mezinárodní reprezentace meziválečného Československa

Galerie UM, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

11. 2014 – 7. 1. 2015

Vernisáž a křest publikace: útery 18. 11. v 18 hodin

V první dekádě existence samostatné Československé republiky se zásadně proměnily podmínky, za nichž mohly domácí umělkyně vystavovat v zahraničí a začleňovat se tak nejen do širšího kontextu dobového „ženského umění“, ale rovněž do moderního umění jako celku. Političtí představitelé meziválečného Československa si byli dobře vědomi toho, že export umění a kulturních hodnot může posílit status mladé demokracie a přinést ekonomický profit; „ženské umění“ pro ně bylo v rámci kulturních výměn a zahraniční kulturní politiky zajímavým artiklem.

Jednou z vývozních expozic tohoto typu byla rozsáhlá Výstava ženského umění československého, jež se s posvěcením státních orgánů a pod kuratelou Ženské národní rady a Kruhu výtvarných umělkyň (KVU) konala v roce 1929 na čs. velvyslanectví v Buenos Aires a jíž se zúčastnilo 34 umělkyň. Jejím smyslem bylo představit jak tradici ženské rukodělné práce, tak obory, jejichž dostupnost byla pro ženy v českém prostředí až do roku 1918 institucionálně zásadně omezována: malířství a především sochařství a architekturu. Doplněna byla velkým konvolutem knih z pera českých spisovatelek a publicistek. Právě ona je jakýmsi předobrazem výstavy Z Prahy až do Buenos Aires. „Ženské umění“ a mezinárodní reprezentace meziválečného Československa.

Na osmdesát exponátů shromážděných v galerii UM odhaluje mnohotvářnost a zároveň komplikovaný status ženské umělecké produkce mezi válkami. Připomíná nejen pozoruhodné osobnosti starší i mladší generace, ale rovněž několik představitelek dobového „středního proudu“, většinou agilních členek KVU, jejichž práce potvrzovaly stereotypní názor na ženskou odnož umění jako otisk „přirozeného“ ženského konformismu. Akcent na rukodělné obory (krajkářství, výšivka, batika) pak potvrzovaly vazbu žen k domácím pracím, ale také k folklórní tradici a národopisu. Součástí výstavy jsou rovněž černobílé tisky nezvěstných nebo nedostupných děl. I ony připomínají dramaturgii buenosaireské přehlídky, která byla (zřejmě i z finančních důvodů) komponovaná jako „koláž“ reálných a reprodukovaných uměleckých děl. Tři umělkyně, jejichž rukodělné a uměleckoprůmyslové práce sice před 85 lety putovaly do Jižní Ameriky, ale o nichž dostupné uměnovědné prameny důsledně mlčí, jsou zastoupeny jen popiskou.

Výstavu doprovází projekce komiksového příběhu Na jih od Dory Dutkové. Autorka se v něm volně inspirovala v první řadě deníkem Anny Mackové, v němž významná česká grafička a ilustrátorka popisuje osobní peripetie, jimiž prošla jako umělkyně i partnerka Josefa Váchala, ale také peripetie týkající se činnosti Kruhu výtvarných umělkyň, jehož byla členkou. Komiks zároveň s nadsázkou reflektuje sílící export československého ženského umění mezi válkami, populární obrazy moderní ženy jakožto bytosti civilizované, vzdělané, svobodné a lačnící po poznání světa a řadu dalších motivů, které jsou příznačné pro dobové výtvarné umění a populární kulturu.

Hlavní část výstavy Z Prahy až do Buenos Aires se opírá o písemnou dokumentaci k argentinské přehlídce uloženou v Archivu Ministerstva zahraničních věcí. Vzhledem k tomu, že se k tomuto „podniku“ nezachovala fotografická dokumentace, stávající výstava není – a ani nemůže být – koncipována jako rekonstrukce. Daleko spíše je pokusem o dílčí revizi historie, jejímž smyslem je zprostředkovat jednu ze zapomenutých kapitol dějin českého, respektive československého moderního umění a přispět k potřebné diskusi o vztahu umění, moci a politiky.

K výstavě vychází stejnojmenná publikace, jejíž editorkou je Martina Pachmanová. Ústředním tématem obou hlavních příspěvků z pera literární historičky Libuše Heczkové a Martiny Pachmanové je to, jak se před pádem monarchie a po vzniku první republiky v českém, respektive československém prostředí konstruovala a propagovala národní a posléze státní identita skrze kulturu ženského „rodu“, jak se boj za národní sebeurčení a posléze za demokracii promítl do dobového vnímání ženy jako tvůrkyně a jak kulturní a politická garnitura využívala dobové umělkyně pro své mezinárodní zájmy. Součástí jsou i medailony a ukázky práce vystavujících autorek.

Vystavující umělkyně:

Hana Autengruberová, Helena Bochořáková-Dittrichová, Zdenka Braunerová, Zdenka Burghauserová, Helena Emingerová, Valerie Hachla-Myslivečková, Julie Horová-Kováčiková, Božena Jelínková-Jirásková, Aloisie (Lola) Jenšovská, Věra Jičínská, Marta Jirásková, Helena Johnová, Jaroslava Klenková, Zdeňka Liebscherová-Čechová, Anna Macková, Emilie Mildeová-Paličková, Marie Teinitzerová, Olga Theofila Pikhartová, Milada Petříková-Pavlíková, Minka Podhajská, Petra Pospíšilová, Božena Pošepná, Anna Roškotová, Marta Rožánková-Drábková, Jiřina Svačinová-Felixová, Helena Šrámková, Sláva Tonderová-Zátková, Pavla Vicenová-Rousová, Karla Vobišová-Žáková, Sláva (Jaroslava) Vondráčková, Julie Winterová-Mezerová (nezvěstné umělkyně: Helli Neudek, Anežka Přerovská, L. Handuková)

Doprovodné programy:

Středa 10. 12. 17.00 Komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy

Sobota 13. 12. 14.30–17.00 Dětská výtvarná dílna

Během UMPRUM SHOPU bude galerie otevřena až do 21hodin

Autorka výstavy: Martina Pachmanová
Architektonické řešení výstavy: Nedvěd Architekti
Grafické řešení výstavy a publikace: Toman Graphic Design
Překlad: Daniel Morgan
Komiks: Dora Dutková
Produkce: Veronika Rollová, Šárka Váňová
Realizace: Ondřej Čech, Jakub Jonáš
Tisk: Graf Print, s.r.o.

Výstava a doprovodná publikace vznikly díky projektu aplikovaného výzkumu Katedry teorie a dějin umění VŠUP „Umění, architektura, design a národní identita“, který podpořilo Ministerstvo kultury České republiky v rámci Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI, kód DF12P01OVV041).

Díla na výstavu laskavě zapůjčili:

Galerie hlavního města Prahy, Moravská galerie v Brně, Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Západočeská galerie v Plzni, Muzeum Boženy Němcové v České Skalici, Vlastivědné muzeum Dobruška, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Památník národního písemnictví v Praze, Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově, Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Muzeum hraček na Pražském hradě a soukromí sběratelé v České republice

Další informace:

Mgr.Veronika Pařízková

PR Manager

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

náměstí Jana Palacha 80, 116 93 Praha 1

tel: 251 098 262 / mobil: 739 304 060

parizkova@vsup.cz / www.vsup.cz

O Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze byla založena v roce 1885. Po celou dobu své existence se řadí mezi nejkvalitnější vzdělávací instituce. Důkazem je množství úspěšných absolventů, kteří patří mezi respektované odborníky s prestiží přesahující hranice České republiky.

Škola je rozdělena na šest kateder – architektury, designu, volného umění, užitého umění, grafiky a teorie a dějiny umění.

Jednotlivé katedry se dále člení na ateliéry dle své odborné specializace, vedené respektovaným osobnostmi.

Výtvarná dílna pro děti

Sobota 13. 12. 2014, 14.30 – 17 hodin

Galerie UM, VŠUP v Praze

Máte rádi cestování? A víte, že i umělecká díla mohou cestovat? Přijďte na výtvarnou dílnu k výstavě Z Prahy až do Buenos Aires a přesvědčte se sami! Připravili jsme pro vás výtvarné aktivity zkoumající téma cest a exotických krajin. Společně pak využijeme principu tzv. mail art, tedy umělecké tvorby, která spočívá na svobodné výměně vytvořených děl prostřednictvím poštovních zásilek. Vyberte si téma, inspirujte se díly československých umělkyň nebo filmovým komiksem a pošlete svůj výtvor na cestu.

Lektorka: Jitka Šosová (ve spolupráci s autorkou výstavy Martinou Pachmanovou)

Dílna je určena pro děti (a jejich rodiče/prarodiče) od 5 – 15 let

Z důvodu omezené kapacity rezervujte své místo na adrese: sosova.jitka@gmail.com

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Náměstí Jana Palacha 80, Praha 1