Czech Glass – Fragile

Výstava CZECH GLASS | FRAGILE, připravená pro sedmý ročník mezinárodního festivalu skla v Benátkách The Venice Glass Week, volně navazuje na expozici Czech Glass, Quo Vadis?!, která se uskutečnila v rámci jeho pátého ročníku před dvěma lety. Již tehdy jsem jako kurátorka přemýšlela v intencích dlouhodobého projektu, nikoliv pouze jediné jednotlivé prezentace. Proto jsem zamýšlela vytvořit platformu, která by měla potenciál představovat české sklo v delším časovém horizontu, avšak vždy s novou konkrétní ideou, se záměrem vykreslit úplnější obraz toho, co se v oblasti volné tvorby skla v České republice děje. Ze stejného důvodu vzniklo logo – jakási „značka Czech Glass“, jež bude pokaždé naplňována novým obsahem.

Cílem prvního ročníku projektu bylo představit v obecnější rovině různé polohy současné české sklářské tvorby, vytvořit jakýsi tvůrčí, inspirativní a svým způsobem i konfrontační dialog mezi autory odlišného věku a profesních zkušeností. Neméně důležité bylo ukázat různorodost technologických postupů. V rámci letošního ročníku jsem na tyto ideje navázala a pokusila se je posunout ještě o krok dál. Důraz jsem položila na potenciál skla jako materiálu, který plnohodnotně obstojí při řešení konkrétních uměleckých záměrů, a poukázala jsem na rozdílné tvůrčí přístupy autorů. Mnoho vrstevnatost jeho použití představuji prostřednictvím sklářky-sochařky, „new-tech“ sklářky, skláře v tandemu s módní návrhářkou a sklářky-malířky.

Na výstavě CZECH GLASS | FRAGILE se skrze umělecká díla setkáváme s různými charakteristikami skla, z nichž jsem ale vyzdvihla křehkost. Ke sklu jako materiálu tento atribut bezesporu patří – křehkost nám vytane na mysli okamžitě jako jedna z jeho základních vlastností. Nicméně nešlo mi pouze o její chápání ve smyslu fyzikálním, toto adjektivum otevírá dveře i do dalších sfér.

Slovo „křehký“ je chápáno jako lámavý, snadno rozbitný, lehce se tříštící, někdy však může nabývat i jiných významů, třeba jako jemný, delikátní, málo odolný či k něčemu náchylný. Má tudíž hodně rovin a přesný smysl mu přisuzuje až konkrétní kontext. V širším smyslu je výraz používán také přeneseně, když odkazuje na různé mentální, emocionální a sociální aspekty. Zažíváme křehké vztahy, náchylné k nedorozumění, křehké rodinné vazby, které se snadno naruší, či křehká přátelská pouta, která mohou zaniknout. I hranice mezi nadějí, rezignací a zoufalstvím, pravdou, polopravdou a lží, pochopením, nedorozuměním a manipulací bývají mnohdy velmi křehké a vedou nás k hlubšímu zamyšlení nad povahou emocí, vztahů a způsobů komunikace.

Fragilita v určitém z výše naznačených významů je také vnitřním sjednocujícím prvkem vystavovaných artefaktů. Každý z autorů vnáší do hry jemné nuance a různé podoby tohoto adjektiva. U Aleny Matějky se setkáváme s křehkostí existence některých, nebo dokonce možná všech civilizací. Ačkoli mohou být slavné a mocné, jsou zranitelné a náchylné k různým vnějším i vnitřním faktorům, jež mohou přispět k jejich krizím, pádu nebo úplnému zániku.

Tvůrčí dvojice Jungvirt–Kotěšovcová představuje křehkost hranice mezi dvěma zcela odlišnými materiály, které se nakonec prolnou do nedílné jednoty. Svým projektem poukazují také na to, jak manipulovatelný může být způsob prezentace lidského těla v modelingu, který přímo ovlivňuje, až diktuje, ideál krásy. Téma dotýkající se mnoha lidí je nesmírně křehké a mnohdy zraňující.

A jak křehká je hranice mezi zanikajícím a přeživším? To napovídají díla Kláry Horáčkové. V procesu evoluce jsou určité druhy a elementy citlivější ke změnám a vymírají, zatímco jiné se adaptují a přežívají. Tento druh fragility je fascinující a nutí nás zkoumat okolní svět. I v dalších z autorčiných děl se můžeme zamýšlet nad velmi aktuálním námětem – jak křehká až znepokojující je hranice mezi reálným světem a tím, který je mimo schopnost našeho vnímání.

Dana Zámečníková se ve své prezentaci v rámci vzpomínání na rodiče a domov zamýšlí nad tím, jak důležité jsou naše kořeny. Její díla nás provázejí křehkou pavučinou vzpomínek, které spojují minulost s přítomností a vyvolávají tím silné emoce.

Instalace jednotlivých autorů na výstavě CZECH GLASS | FRAGILE fungují jako samostatné celky. Mým záměrem však bylo je ve vzájemné symbióze propojit do společné výpovědi, tak aby spolu mohly komunikovat, působit na sebe, ovlivňovat se a posilovat. Získávají tím nové obsahy a novou hloubku. Katalog k výstavě je opět více myšlenkovým průvodcem než odborným textem. Přináší spíše volné eseje o tvůrcích, o tom, jak mnohovrstevnatými osobnostmi jsou, jak hluboké jsou studny jejich inspirací, i o tom, jaké jsou cesty hledání a nalézání optimálního způsobu, jak vše propojit a přenést do jedinečné hmoty skla. Pro mne má obzvláště klíčový význam sdělení, že v každém umělci a za jeho dílem je třeba vidět lidskou bytost.

Text: Mária Gálová, kurátorka výstavy