Trienále tapiserie v Lodži

Studenti Ateliéru textilní tvorby UMPRUM vedeného Jitkou Škopovou se představí na 15. mezinárodním trienále tapiserie v Lodži.

9. 5.–30. 10. 2016
Central Museum of Textiles, Lodž

Mezinárodní trienále tapiserie v Lodži je nejstarší, největší nejprestižnější výstavou na poli volné textilní tvorby. První ročník proběhl již v roce 1972.

Stejně jako v předchozím ročníku bude součástí akce přehlídka vysokých škol, které se zaměřují na textil a letos se mezi ně zařadí i Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Na výběr bylo ze dvou zadání - textilní design s přesahem do volného umění (tzv. artdesign) nebo textilní instalace. Každá univerzita mohla pro přehlídku delegovat pouze dva studenty. V rámci trienále také proběhne soutěž hodnotící nejlepší projekty a práce. 

Součástí programu trienále je rovněž mezinárodní sympozium na téma Mladý textil - vzdělávání - současnost, směřování, prognóza do budoucnosti. Na sympoziu vystoupí se svými přednáškami také Jitka Škopová s příspěvkem o experimentu ve výuce a jeho možnostech v hledání nových cest v myšlení a Markéty Vinglerové o tradicích v pedagogické výuce textilní tvorby. Sympozium s pásmem přednášek se uskuteční již v úterý 10. května.

UMPRUM bude tentokrát reprezentovat studentka Aneta Dvořáková, která vyhrála interní ateliérovou soutěž v rámci semestrálního zadání pro vyšší ročníky. Její práce The Womanhood využívá jednu z nejtypičtějších částí ženského oděvu - silonky a prostřednictvím nich nachází velmi osobitou a vypovídající cestu k identitě ženství.
Druhou částí, kterou se bude ateliér prezentovat je jeho momentální silné téma experimentální textil.

The Womanhood

150 žen

150 příběhů

150 silonek

150 klubíček

Projekt hledá paralelu mezi ženou a textilním materiálem. Pracuje s charakterem vlákna a předsudky, které jsou s textilem spojené. Poukazuje na fakt, že textilie je přirozeně spojena se ženou a uvažuje, proč tomu tak je.

Nosným prvkem se stávají silonky tělové barvy, jakožto zástupce čistě femininního předmětu, který je s ženou v těsném kontaktu a dokonce její podobu imituje. Silonky napodobují vzhled kůže, mají intimní, erotický charakter a vyzařují tělesností. Vlákno je křehké, ale zároveň pružné a pevné, i v tomto popisu můžeme shledat velikou podobnost s něžným pohlavím. 

Z jednotlivých punčoch, nošených vždy jednou ženou, vzniká pomocí párání znovu materiál, nesoucí příběh a otisk osobnosti.  Každé klubíčko, vytvořené z jedněch silonek, je jedinečné jak svou historií, barvou tak i velikostí, zároveň se ale podobá ostatním. Přestože je tvořeno pouze syntetickým materiálem, má silně přírodní charakter. Představuje dokonalý, harmonický a vyvážený tvar, je zárodkem něčeho nového. Navíc jeho podoba připomíná kokon či vajíčko a odkazuje tedy i k principu plodnosti a problematiky mateřství.

Projekt chce představit esenci ženství samotného.