Letošní absolventka Ateliéru architektury I UMPRUM Hana Sauko získala 2. místo v soutěži DIPLOM.KY vypisované Českou komorou architektů. Porotu zaujal její závěrečný projekt Škola – komunita – město, který vznikal pod vedením Andrew Kiela. Hanin projekt byl zároveň zařazen do soutěže o cenu Kaplicky Internship.
Do 26. ročníku soutěžní přehlídky DIPLOM.KY se přihlásilo 114 absolventů z českých architektonických škol a jejich společným jmenovatelem byla snaha hledat řešení, která přesahují estetiku i funkci. V centru pozornosti stála udržitelnost, recyklace, dostupné bydlení, role komunity a vztah města a krajiny.
Oceněný projekt Hany Sauko Škola – komunita – město reaguje na časté vnímání veřejných základních škol jako na nefunkční model vzdělávacích institucí. Rostoucí počet obyvatel v Praze a s tím spojený nedostatek kapacit školních budov zvyšuje naléhavost otázky: „Jak má vypadat škola budoucnosti?“
Teoretická část práce se zaměřuje na analýzu příčin současné situace, zhodnocení aktuálního stavu a úvahy o možném vývoji. Vedle současných řešení klade důraz na otázky, které zatím nejsou dostatečně diskutovány. Hledáním odpovědí na zásadní otázky např. o školní výstavbě, současným tendencím ve vzdělávání, ekologii a zejména roli školy v městské struktuře, participaci a místní komunitě nalézám odpověď v modelu sdílené komunitní školy.
Taková škola by se stala srdcem místní komunity a měla by fungovat pro všechny po celý den. Svým polopropustným charakterem a spojením dalších funkcí by se měla vyhnout své izolovanosti a monofunkčnosti tak, aby podporovala aktivní život ve školách a jejich okolí, celoživotní vzdělávání a budování místní komunity.
Praktická část práce se soustředí na návrh komunitní školy v areálu bývalé Pragy na Praze 9, kde má vzniknout nová městská čtvrť. Navrhuji školu umístit k hale 11, která je jedním z posledních objektů areálu.
Rozdělení haly vytváří spojení z ulice Kolbenova a parku. Je zároveň hlavním společným prostorem pro konání různých akcí od divadla až po trhy. Odtud jsou přístupné jednotlivé funkce jako kavárna, galerie, multifunkční sál, tělocvična, dílny a ateliéry, jídelna, knihovna a škola. Tento princip se snaží o co největší sdílenost prostorů s veřejností s maximálním zachování bezpečí školy. V dopoledních hodinách slouží prostory převážně škole, v odpoledních jsou využívány pro různé aktivity, kroužky, kurzy a akce.
Deset principů komunitní školy, které vycházejí z teoretické části a jsou uplatněny v návrhu, se snaží předat dál vizi, kterou mohou využít zřizovatelé, ředitelé i uživatelé škol.
Porota soutěže projekt hodnotila následně: „Diplomová práce představuje komplexní návrh, který promýšlí školu jako otevřenou instituci a přirozené centrum městské komunity. Autorka reaguje na aktuální výzvy vzdělávání, udržitelnost, možnost transformace budovy na novou funkci, ale primárně se pokouší, aby architektura byla aktivním nástrojem pro rozvoj společenských vazeb. Silnou stránkou práce je promyšlená koncepční úroveň a schopnost přenést teoretické principy do konkrétního urbanistického i architektonického řešení. Návrh přesvědčivě pracuje s myšlenkou prostupné, otevřené školy propojené s životem a městem. Nabízí kvalitní systém klastrových prostorů pro vzdělávání i komunitní aktivity. Architektura působí technicky i esteticky přesvědčivě, má jasnou konstrukční logiku a vizuální prezentaci. Některé části návrhu by mohly být dále rozvinuty směrem k větší jednoduchosti a provozní přehlednosti, aby se neztrácela přirozená čitelnost prostorů pro jejich uživatele a jich vzájemná možnost dělitelnosti. Porota diskutovala, zda vysoká míra otevřenosti školy vůči veřejnosti nezpochybňuje určitou míru intimity a bezpečí, kterou školní prostředí vyžaduje. Celkově práce představuje velmi vyzrálý, inspirativní a společensky relevantní projekt, který spojuje architektonickou kvalitu s odpovědností vůči prostředí i komunitě. Výsledkem je přesvědčivá syntéza ideového záměru a architektonického výrazu. V diplomové práci je patrný teoretický přesah. Projekt intuitivně dokáže rozvíjet principy Hermana Hertzbergera, zejména v pochopení školy jako otevřeného a veřejného prostoru, jenž přirozeně vstupuje do struktury města. Prostupnost, vrstvení a jemná hierarchie prostorů vytvářejí prostředí podporující každodenní setkávání i sdílení, a tím naplňují ideu školy jako živého organismu komunity. Za svou hloubku, společenský přesah a profesionální zpracování byla práce oceněna 2. místem, přičemž porota ocenila především její vizi školy jako otevřeného, adaptabilního a živého městského organismu.“
