Zdařilá rekonstrukce Zotavovny Morava architekta Bohuslava Fuchse v Tatranské Lomnici získala Architecture Masterprize Winner 2026 v kategorii Restoration & Renovation. Na pracích se podílel autorský tým ateliéru Šebo Lichý, jehož součástí je i architekt a vedoucí Ateliéru architektury III na UMPRUM Imrich Vaško. Cena bude autorům předána na AMP Winners Gala 24. Listopadu v Guggenheimovu muzeu v Bilbau.
Foto: Matej Hakár
Zotavovna Morava v Tatranské Lomnici, ikonická funkcionalistická stavba Bohuslava Fuchse postavená v letech 1931–1933, prošla citlivou rekonstrukcí podle návrhu ateliéru Architekti Šebo Lichý (ASL), který na projektu interiéru spolupracoval se studiem GRAU. Projekt přináší obnovu kulturní, historické a architektonické hodnoty objektu a zároveň jeho adaptaci na současné nároky hotelového provozu 21. století.
Cílem bylo obnovit nejen fyzickou podobu stavby, ale také její původní kulturní a společenský význam jako jednoho z výrazných symbolů moderní tatranské rekreace. Návrh respektuje původní architektonickou substanci, tektoniku a siluetu objektu v prostředí vysokohorského lesoparku. Rekonstrukce odstraňuje nesystémové a často necitlivé zásahy, které se na fasádách i v interiérech postupně nahromadily během posledních desetiletí. Jejich redukce umožnila znovu přehledně vnímat původní architektonickou kompozici, proporce a charakteristické prvky stavby.
Všechny nové zásahy i úpravy dispozičního řešení jsou přitom umístěny do původního stavebního objemu, aniž by se rozšiřoval. Obnovená podoba vrací objektu jeho původní eleganci, barevnost a materiálovou kulturu, přičemž současná technická řešení zůstávají přirozenou součástí jeho nového fungování. Nové zásahy tak nejsou samoúčelnou interpretací historické architektury, ale snaží se znovu zpřítomnit původní ideu stavby a přizpůsobit ji aktuálním potřebám návštěvníků.
Rekonstrukce navazuje na původní Fuchsův koncept meziválečného funkcionalismu, pro který byla charakteristická racionalita, čistota formy a důraz na zdravé a hygienické prostředí spojené s kulturou zdravého těla, sportu a aktivního životního stylu. Architektura Zotavovny Morava od svého vzniku odrážela nový způsob trávení volného času – spojený se sportem, pohybem a pobytem v přírodě. Právě tyto principy se staly východiskem i pro současnou obnovu.
Fuchsova kompozice zároveň pracovala s kontrastem mezi dramatickou tatranskou krajinou a novou funkcionalistickou architekturou, která se záměrně odlišovala od tradičních romantických tatranských staveb. Odkaz na „hygienickou“ architekturu se promítá především do transformace suterénních prostor. Původní nefunkční kuchyň, sklady a kotelnu nahradily celoročně přístupné sauna a spa orientované na jižní terasu, spolu s prostory zimní lyžárny a letní úschovny či půjčovny jízdních kol. Nový samostatný vstup ze severní, horské strany zajišťuje jejich nezávislé napojení na hotelový provoz.
Nové funkce tak přirozeně rozvíjejí původní myšlenku objektu jako místa aktivního odpočinku, regenerace a zdravého životního stylu a rozšiřují možnosti rekreace i mimo hlavní zimní a letní sezonu.
Významnou obnovou prošla také společenská část hotelu – vstupní, společenské, restaurační a barové prostory i terasy východního křídla. Rekonstrukce jim navrátila původní geometrii, proporce a barevnost, včetně charakteristického řešení prosklení a navazujících venkovních teras jídelních prostor. Součástí zásahu byla také reorganizace kuchyňského zázemí a zásobování jídelny a baru. Prostory jsou díky tomu opět čitelné jako souvislá součást původního architektonického konceptu, který pracoval s propojením interiéru a exteriéru a s přirozeným kontaktem člověka s horským prostředím.
Novým, respektive znovu zpřístupněným místem se stala střešní terasa. Zachována zůstala architektura střešního pavilonu spolu s rekonstruovaným ikonickým červeným nápisem MORAVA, které tvoří výrazný prvek siluety střechy a zároveň připomínají historickou identitu objektu. Střešní terasa dnes opět funguje jako místo s výjimečným výhledem na okolní Tatry a zároveň jako prostor, v němž se historická vrstva stavby přirozeně setkává se současným využitím. Plochá střecha a střešní terasy zároveň tvoří takzvanou „pátou fasádu“ objektu.
Nižší, terasovitě komponovaná třípodlažní hmota společenské a stravovací části využívá konstrukčních předností železobetonového skeletu, který umožňuje vytvářet velké, nedělené prostory. Průběžné pásy oken, celoprosklené stěny a hladké zaoblené sloupy patří k charakteristickým prvkům této části stavby. S ubytovacím traktem je propojena spojovacím krčkem; obě hmoty společně vytvářejí půdorysnou kompozici ve tvaru písmene T.
Západní část Fuchsovy kompozice tvoří pětipodlažní hmota ubytovacího traktu, navržená jako zděná konstrukce s trojtraktovým dispozičním uspořádáním. Nosné stěny pokojového traktu, orientované šikmo k exponovanému jižnímu průčelí, vytvářejí výrazné pilovité členění. Jeho vertikály spolu s horizontálními liniemi částečně předsazených lodžií určují charakteristický rastr fasády.
První úpravy interiérů byly provedeny již v letech 1957–1964 pod vedením Fuchsova syna Kamila. Nejvýraznější modernizace následovala v letech 1977–1979, kdy byla do ubytovacího traktu vložena hygienická jádra. Navzdory rozsahu zásahu se je podařilo začlenit do původního půdorysného schématu, aniž by došlo k zásadnímu narušení architektonické substance.
Dobové tvarové a barevné řešení interiérů pracovalo s oranžovou a sytě modrou barvou a s textilním designem jako odkazem na období vzniku objektu. Současný návrh, na němž se v rámci projektu interiéru podílelo také studio GRAU, na tento princip navazuje novým designovým řešením.
Současnou podobu získaly také ubytovací pokoje. Hotelový standard aktualizuje vložení skleněných příček mezi hygienické jádro a ložnici. Jejich transparentnost přináší více přirozeného světla a opticky propojuje jednotlivé části interiéru – jižní lodžii, ložnici a koupelnu – do jednoho prostorového celku. Zároveň posiluje propojení pokoje s lodžií a okolní krajinou, takže interiér nefunguje jako uzavřený prostor, ale jako součást celkového zážitku z pobytu v Tatranské Lomnici.
Materiálová obnova přitom zachovává specifické rozhraní mezi interiérem a exteriérem hotelového pokoje. Slunné lodžie zůstávají jedním z určujících prvků architektury Moravy, neboť světlo a proměnlivý stín modelují plastický obraz fasády v dialogu s horskou scenérií.
Rekonstrukce Zotavovny Morava je především snahou o kontinuitu. Namísto doslovného návratu do roku 1933 obnovuje podstatné principy Fuchsovy architektury a interpretuje je prostřednictvím současných technologií, materiálů a provozních požadavků. Ateliér Architekti Šebo Lichý tak vedle sanace historické substance přinesl také změnu dispozičního uspořádání a modernizaci tří základních provozních částí objektu – ubytovací, společenské a nově vytvořené sportovně-relaxační části.
Výsledkem je stavba, která si zachovává svou historickou identitu, zároveň však získává nový život a schopnost reagovat na potřeby dnešních hostů. Morava tak po více než devadesáti letech pokračuje ve své původní funkci jako současný hotel. Zůstává výrazným místem tatranské rekreace, sportu a odpočinku, tentokrát však v podobě, která propojuje respekt k minulosti s přirozeným výhledem do budoucnosti.
