Monika Drlíková

Monika Drlíková

Monika Drlíková je historička umění, která se zabývá vizuální kulturou raného novověku a jejím prolínáním s přírodní filozofií. V roce 2019 absolvovala Dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně (titul Mgr.), kde se specializovala na dějiny sběratelství nizozemského, především holandského umění takzvaného zlatého věku v první polovině 20. století v Čechách a na Moravě. Poté pokračovala výzkumným magisterským studiem na univerzitě v Utrechtu, které dokončila v roce 2021 (titul M.A., cum laude). Ve své diplomové práci zkoumala cykly hmyzu od Václava Hollara v kontextu antverpské umělecké produkce. Mezi lety 2020–2021 spolupracovala coby výzkumná stážistka s muzeem Hof van Busleyden, kde se soustředila na cyklus rytířských erbů vzniklých při příležitosti setkání řádu Zlatého rouna v katedrále svatého Rumbolda v Mechelenu roku 1491. Od roku 2018 do roku 2021 se jako redaktorka podílela na vedení blogu Centra pro studium raného novověku při FF MU Brno. Od roku 2022 působí také jako lektorka v Národní galerii v Praze, kde se specializuje na programy pro studenty středních škol.

Ve svém doktorském projektu Od kunstkomory k antropocénu. Obrazy přírody ve vizuální kultuře zaalpského manýrismu se Monika Drlíková zaměřuje na specifický typ manýristických sbírek, kunstkomor, které zkoumá na pozadí současného stavu planety a přístupu člověka k přírodě. V jádru jejího výzkumu stojí manipulace a transformace přírodní hmoty, imitace a replikace přírody a jejích procesů a s tím spojená reflexe otázek přirozenosti a jejích hranic. Umělecká tvorba je zkoumána ve vztahu k přírodní filozofii, včetně alchymie a dalších okultních nauk. Obraz v širokém slova smyslu je přitom chápán nikoli jako vizualizace předem definovaných tezí, ale jako svébytný, neverbální nástroj poznání a jeho prezentace. Na základě zkoumaného tématu tak projekt usiluje o obohacení teorie obrazu zaměřené na obraz jakožto prostředek k získání vědění a jeho specifika a odlišnosti od verbálně formulovaných teorií.