Internetový zpravodajský web Seznam Zprávy zveřejnil dne 28. 8. 2026 článek, ve kterém informuje o sporu UMPRUM s Taneční konzervatoří hl. města Prahy o část budovy na Palachově náměstí. Dovoluji si ke zveřejněnému textu připojit několik důležitých informací.
Historickou budovu UMPRUM postavil tehdejší rakouský stát v roce 1885 současně s vedlejším objektem dívčí pedagogické školy na pozemku, který pro obě školy odkoupil od obce pražské za cenu 135 126 zlatých. Protože obě instituce patřily státu, architekti vyprojektovali trakt na jejich rozhraní tak, že dvě podlaží užívala pedagogická škola a další čtyři včetně suterénu a podkroví obhospodařovala uměleckoprůmyslová škola. Nelze přesně říci, jak dlouho tento stav trval, ale podle stavebních plánů z roku 1962 využívala Vysoká škola uměleckoprůmyslová již celý trakt.
V roce 1990 vysoké školy podle zákona č. 172/1990 získaly právní subjektivitu a právo vlastnit majetek. Při převodu budovy na Palachově náměstí ze státu na vysokou školu došlo k administrativní chybě, která měla pro naši školu neblahé následky: Zmíněný trakt s učebnami UMPRUM přešel do majetku Hlavního města Prahy a tudíž do správy Taneční konzervatoře, která převzala sídlo bývalé pedagogické školy. Tehdejší akademická samospráva nebyla schopna toto rozhodnutí zvrátit, a proto si UMPRUM od roku 2005 své učebny od pražského magistrátu za nemalou částku pronajímá.
Tuto dlouhodobě neudržitelnou situaci jsme se pokusili vyřešit odkoupením zmíněných prostorů, ale tento projekt se nezdařil, jak popisuje Seznam Zprávy. UMPRUM se tak nedobrovolně stala aktérem sporu, který je nejen kuriózní, ale také zbytečný a hloupý.
S Taneční konzervatoří hl. m. Prahy jsme od mého jmenování rektorem v roce 2019 udržovali přátelské sousedské vztahy. Studující konzervatoře s velkým úspěchem vystupovali na akcích UMPRUM a naši studující kreslili nebo fotografovali taneční kreace v sousední budově. Hlavně však obě školy v synergii plánovaly řešení své prostorové nouze a architekti UMPRUM pro konzervatoř vytvořili studii tanečního sálu na dvoře mezi oběma budovami. Vztahy obou uměleckých škol se dramaticky zkomplikovaly po odchodu dlouholetého ředitele konzervatoře Jaroslava Slavického a po jmenování Pamely Morávkové jeho nástupkyní. Nová ředitelka se rezolutně postavila proti prodeji učeben naší škole a vypověděla také nájemní smlouvu. Nezbylo nám, než podat žalobu na neplatnost výpovědi, která podle našeho pevného přesvědčení odporuje dobrým mravům.
Musím upřímně říci, že jednání našich sousedů považuji za naprosto iracionální. Taneční konzervatoř svou absolutní nevstřícností pouze poškodí naši školu, která může přijít o nezbytné posluchárny, do jejichž rekonstrukce již vložila hodně peněz. Místnosti, které by konzervatoř získala, naprosto nevyřeší její prostorové potřeby a taneční sál, který opravdu nutně potřebuje, bez součinnosti s UMPRUM těžko postaví.
Logika takového jednání připomíná starou českou anekdotu s pointou, „ať jen sousedova koza chcípne“. Ale je to skutečně přístup, jaký se od renomovaných uměleckých škol očekává?
Jindřich Vybíral
Rektor UMPRUM