Diplomati A4 2025

Matouš Dejmek - Revize Paměti, Mariia Khositashvili - Architektura pro integraci, Glib Sydorenko - Skryté vazby: Revitalizace městských biokoridorů

Matouš Dejmek se v diplomové práci Revize paměti soustředil na institucionální fungování Ústavu pro studium totalitnÍch režimů (ÚSTR) a provázaného Archivu bezpečnostních složek (ABS). Na základě analýzy historického a společenského kontextu navrhl Matouš udržitelnější model organizace těchto paměťových institucí a jejich integraci do Národního archivu. Práce zároveň kriticky reflektuje stávající přístupy k ochraně osobních údajů a praxi zpřístupňování citlivých archivních dokumentů. Architektonické část se věnuje návrhu rozšíření areálu archivů na Chodovci o nové kapacity pro pracoviště, shromažďovací prostory a depozitáře nejen ABS. Návrh přehodnocuje dosavadní prostorové uspořádání archivního komplexu a doplňuje jej o nové vrstvy. Cílem je vytvoření vhodného prostředí pro kultivované zpracování citlivé minulosti.

Mariia Khositashvili se ve své diplomové práci Architektura pro integraci věnovala problematice integrace cizinců v českém prostředí. Jak architektura může přispět k efektivnějšímu a méně traumatizujícímu procesu integrace? Mariia reflektuje svůj osobní příběh, do Česka přicestovala jako migrantka v 17 letech a dokázala se zde plně integrovat.  Ve svém výzkume vytvoří celistvý obraz o problematice cizinectví, jak obecně ve světě, tak i se zaměřením na Českou republiku. Zkoumá možnosti, způsoby a potenciál harmonického soužítí cizinců a místních s ohledem na každodenní život. V návrhu testuje mix bydlení a multifunkčního komunitního domu se sportovišti i úřadem pro cizince, vše na pozemku při křížení ulic Na Slupi a Botičská. Nezaměřuje se však jen domy, těžištěm návrhu je jejich okolí, pavlače, zahrady, dvory, veřejný prostor.

Glyb Sydorenko se v diplomové práci Skryté vazby: Revitalizace městských biokoridorů zaměřil na problematiku městských biokoridorů a jejich integraci do urbanizovaného prostředí. Zkoumá jakým způsobem se vyvíjela městská krajina v čase a jaké vize pro ni vytváříme v současnosti. V teoretické práci se Glib věnuje historii městské krajiny v Praze a nalézá způsoby rekultivace městských biokoridorů, které by mohly přispět k mitigaci dopadů klimatické krize. Systém městské zeleně tvoří složitou mozaiku různorodých prvků a prostorů, které se liší svým původem, historickým vývojem i využitím. Některé z nich plní roli městských parků, zatímco jiné vznikly spíše jako přehlížené vedlejší produkty urbanizace. Přesto by tento různorodý celek měl fungovat jako jednotný systém. Diskontinuita zelených prostorů v jedné části města snižuje efektivitu celého systému. Aby systém zeleně mohl plnit svůj hlavní účel – podporovat biodiverzitu, zvyšovat resilienci vůči klimatickým výzvám a zlepšovat kvalitu životního prostředí – je nezbytné zajistit dostatečnou hustotu propojení na všech úrovních, od celoměstského měřítka až po nejmenší prvky tohoto systému.

foto: Archivy diplomatů, Barbora Šimonová