ZS 2026/27
ZS 2026/27
V tomto semestru jsme se rozhodli zadat volné téma, v jehož rámci si studenti sami najdou zadání pro svou semestrální práci. Téma jsme chtěli spojit s krajinou, pozorováním a odkrýváním zdánlivě ztraceného. Společně hledáme nedostavěné, opuštěné a zapomenuté stavby v krajině. Koncept je inspirován torzy ambiciózních inženýrských děl z první poloviny dvacátého století, proto se při vyhledávání těchto objektů zaměříme právě na toto historické období.
Společně se pokusíme zmapovat různé typy torz v české krajině. Chceme rozkrýt jejich příběhy a definovat jejich současný potenciál. Výstupem této fáze bude ucelený katalog ateliéru A4 s názvem Torza v české krajině. V rámci semestru spolupracujeme s Janem Hasilem a jeho kolegy z projektu Zdivočelá země.
Každý student si na základě katalogu vybere minimálně jedno konkrétní místo. Místo osobně navštíví, naformuluje si vlastní architektonické zadání a následně jej zpracuje odpovídajícím architektonickým jazykem.
Vítána je rovněž mezioborová spolupráce studentů s umělci krajinářskými architekty, historiky a dalšími specialisty.
Antonie Bakošová - Vojenský újezd Boletice
Ellinore Felicia Dahlberg - Plavecký bazén pod Barrandovem
Barbora Dvořáková - Nedokončená Baťova dálnice v Chřibech
Baťův cíl byl jasný, prorazit hradby, které oddělovaly Čechy od Moravy a Moravu od Slovenska. Nová magistrála o délce 980 kilometrůměla spojit Cheb přes Prahu, Brno a Zlín až po Velký Bočkov na dnešní ukrajinsko-rumunské hranici.Zatímco úsek z Prahy do Humpolce probíhal v rovinatějším terénu, největší inženýrskou i logistickou výzvou se stalo nevelké,ale členité pohoří Chřiby na střední Moravě. Při pohledu na mapu se nabízí otázka, proč projektanti vedli trasu přímo přes náročnýhřeben Chřibů, tělesně blízko nejvyššího vrcholu Brdo, když bylo možné masiv objet severněji směr Kroměříž a Otrokovice. Důvodybyly ryze praktické. Přímá trasa přes kopce představovala nejkratší možnou spojnici směřující vzdušnou čarou na Zlín, což znamenalozásadní úsporu času i materiálu. Po osvobození existovaly snahy dálnici dokončit. Projekt však narážel na neustálé technické i nové politické koncepce po roce 1948. V roce 1949 bylo definitivně rozhodnuto ukončit veškeré práce na Moravě a ve Chřibech. Z velkolepého projektu zůstalo v pohoří Chřiby několik betonových objektů, od drobných propustků až po impozantní mostní pilíře.
Maya Farkošová - Skokanské můstky
Dnes skoky na lyžích vnímáme jako vrcholový sport několika málo horských středisek. Jenže dříve jsme se mohli se skokánskými můstky setkat i v nížinách. na okrajích regionu dokonce i za sídlištěm. V 50./60. letech byly skoky na lyžích rekreačním boomem a po celé republice se nasčítalo přes 270 objektu. Projekt mapuje jejich výskyt. sleduje stopu. kterou zanechaly v krajině a snaží se připomenout jejich tehdejší sportovní slávu.
Eva Fuchsová - Letiště Hradčany (bývale vojenské letiště, Ralsko)
Letiště Hradčany představuje rozlohou obsáhlý technicko-architektonický komplex mezi lokalitou CHKO Kokořínsko – Máchův kraj a Přírodní památku Meandry Ploučnice u Mimoně. Vzniklo v roce 1938 jako zastřené mobilizační letiště s travnatou dráhou. Během druhé světové války sloužilo německé Luftwaffe a v poválečném období prošlo obdobím tajného výcviku izraelských letců. Zásadní architektonicko-urbanistickou proměnou lokalita prošla v letech 1951–1954 vybudováním masivní betonové vzletové a přistávací dráhy o rozměrech až 2 700 × 90 metrů, pod kterou se rozprostíral parovodní ohřev zásobovaný přilehlou teplárnou. Během sovětské okupace byl areál radikálně rozšířen o systém betonových krytů (tzv. úlů), zapuštěné palivové bunkry na PHM (pohonné hmoty a maziva) a návaznou sídelní i dopravní infrastrukturu. Klíčovými prvky tohoto širšího zázemí se stala železniční vlečka z Mimoně s dochovaným montovaným ocelovým mostem přes řeku Ploučnici vybaveným pozorovatelskými střílnami. Dnes celý areál funguje jako připomínka vojenského urbanismu. Vedle občasného provozu ultralehkých letadel se v současnosti připravuje přeměnu betonové plochy na rozsáhlou fotovoltaickou elektrárnu.
Magdaléna Škardová, Barbora Kurková - Bývalý vojenský újezd Ralsko
Oblast bývalého vojenského prostoru Ralsko se již přes třicet let zotavuje z následků vysídlení obyvatel a demolice velké části obcí. Ačkoliv přírodě uzavření oblasti prokazatelně pomohlo, kulturní rozvoj se v roce 1947 zastavil, a obce, které zůstaly se na něj ze všech sil snaží navázat. Svědčí o tom řada architektonických studií a rozvojových plánů, které počítají s rozvojem turismu ve východní části bývalého VVP. Letiště Hradčany, bývalé sídliště a škola v Ploužnici přesto zůstávají z velké části opuštěné, chátrající a bez jasné budoucnosti stejně jako řada dalších objektů a ploch po celém Ralsku.
Štěpán Hendrych - V opuštěných Sudetech? (bývalý důl Sauersack, Rolava)
Důl Sauersack, dnes nazývaný Rolava, je opuštěný areál bývalého hlubinného dolu a zpracovatelny cínu, který zde vybudoval nacistický režim během druhé světové války. Součástí tohoto závodu byl i zajatecký tábor, v němž pracovaly stovky vězňů, především ze Sovětského svazu a Francie. Nachází se v místech, kde má těžba staletou tradici sahající do 12.–14. století. Kromě cínu se v této oblasti těžila manganová ruda, železná ruda a rašelina. Právě všudypřítomná rašeliniště a vřesoviště jsou důvodem, proč je okolí pod nejvyšším stupněm přírodní ochrany. Od roku 2012, kdy vznikla NPR Rolavská vrchoviště, je součástí ochrany i samotná ruina bývalého dolu. Pozůstatky lidské činnosti zde vytvořily vzácné prostředí pro jedinečná společenstva rostlin a bezobratlých živočichů. Krušné hory zažívají v posledních letech nárůst turistické aktivity, a tak se tento jev nevyhýbá ani této lokalitě.
Barbora Hnyková - Vysíláče Liblice (ostraněny 15. 10. 2026, dva stožáry, 355 m), nejvyšší stavba Česka šla před dvěma týdny k zemi
Liblické majáky půl století ukazovaly cestu domů. V půlce října proběhl odstřel dvojice vysílačů, které do té doby tvořily nejvyšší budovu v Česku, a zásadní dominantu krajiny okolo Českého Brodu. Vysílače, které od roku 2022 postrádaly využití, se nepodařilo zapsat na seznam kulturních památek, přestože se jednalo o technický unikát a zásadní monument a orientační bod života místních. Tam, kde se dříve tyčily vysílače, nyní lidé pociťují smutné prázdno na horizontu a nostalgii po zásadní proměně krajiny, kterou většina místních zná od narození. Po neúspěšném pokusu o záchranu se po demolici vysílačů zvedá velká vlna reakcí, které na vysílače vzpomíná, a nebo se jejich vzpomínku snaží v různé podobě uchovat. Jak dokumentovat místo, které dnes již neexistuje fyzicky, přestože je stále velmi živé v krajině myšlenek a vzpomínek?
Živa Jehlíková - Tankové okopy u Hroubovic
Krištof Krebs - Architektura vykořisťování - tábory nucené práce při uranových dolech v oblasti Jáchymova
Jáchymov je město nacházející se na česko-německé hranici na západě Čech, u Karlových Varů. Historii má velmi hluboce propojenou s těžebním průmyslem a s lázněmi. Nejdřív velmi bohaté město díky těžbě stříbra s jedinečnými radonovými lázněmi se ale v průběhu let proměnilo v centrum utrpení a vykořisťování, ze kterého si postupně hledá cestu zpátky k centru lázeňského odpočinku.Během 2. Světové války se zde začala formovat systém, na které po jejím skončení stavěl komunistický režim. Nacisté zde využili a rozšířili těžební infrastrukturu na těžbu uranu pro výzkumné účely, s cílem daný uran obohatit a vyrobit termonukleární zbraň. S tím rozdílem, že zde nejdříve pracovali profesionální horníci s veškerou ochranou a finanční podporou.Po pádu nacistické říše a komunistickém převratu zde nastal obrat. Infrastruktura pro těžbu se dále rozšířila a vystavěla se nové infrastruktura pro vykořisťování politicky nepohodlných osob režimu. Tito jedinci byli vhozeni do mlýnku na maso v podobě sítě táborů nucené práce, nebezpečných štol pro těžbu a nekonečného ponižování, trestání a utrpení. Mezi roky 1949 a 61 zde bylo vystavěno 13 táborů nucené práce. Za tuto dobu tudy prošlo přibližně 60 000 vězňů, z toho většina odsouzených z politických důvodů. Z těchto vězňů přímo v táborech zemřelo kolem 4000 osob. Trvalé následky a dřívější úmrtí z důvodu vystavení radioaktivnímu materiálu však nejsou v tomto čísle zohledněny. Největší ironií zůstává, že lidé odsouzení z politických důvodů byli přímo nuceni se podílet na fungování tohoto režimu v podobě těžby uranu pro konstrukci atomových zbraní.Po ukončení těžby se režim postaral o to, aby jakékoliv důkazy jejich činnosti byli co nejhůře dohledatelné. Tábory byly odstřeleny, štoly byly zaslepeny a téměř všechny papírové důkazy byly spáleny. Těch pár pozůstatků co máme se zachovali v hlubinách archivů a nebo byli vytaženy na povrch díky pamětníkům, kteří tento teror přežili.
Martina Leiblová - Exteritoriální dálnice Vídeň - Vratislav (Hitlerova dálnice)
Dominika Štekerová - Exteritoriální dálnice Vídeň - Vratislav (Hitlerova dálnice)
Exteritoriální dálnice Vídeň-Vratislav, nebo také Hitlerova dálnice, je inženýrským dílem z poloviny 20. století. Její výstavba byla součástí Mnichovské dohody. Dálnice vedená územím tehdejšího Československa, měla být od něj celně oddělena a spravována Německem. Výstavba začala roku 1939, avšak dokončena nikdy nebyla. V roce 1942 se veškeré práce zastavily a lidské i finanční zdroje se přesměrovaly na probíhající válku.
Dálniční těleso tak zůstalo po desítky let člověkem netknuté a napospas si jej vzala příroda. Na rozestavěném úseku, dlouhém 83,5 km, se uchytily náletové rostliny a v některých místech je dálnice kompletně zarostlá stromy. Nevedou tam frekventované cesty a linka tak v krajině, mezi polemi, vytváří útočiště pro řadu živočichů. Tepe teď životem, ale v následujících letech z ní tenhle život zmizí a nahradí ho asfalt a projíždějící auta. Výstavba silnice I/73 je již potvrzena a cílem mého projektu je zachovat vzpomínku na místo, jaké je teď. Zachytit život, který se teď na dálničním tělese v jakékoliv formě odehrává.
Prokop Pršala - Baťova nedokončená železnice mezi Vizovicemi a Lutoninou
Filip Rajman - Československé opevnění
Bunkry opevnění budovaného před hrozbou nacistického Německa se z většiny zachovaly dodneška v poměrně dobrém technickém stavu. Celkově bylo postaveno okolo 16 000 objektů tří základních typů. Prvními jsou objekty lehkého opevnění (také zvány ŘOPíky). Ty byly budovány zprvu pouze jako podpůrné objekty, ale jak se vyvíjela koncepce obrany, tak se z nich v posledních letech výstavby opevnění staly základní kameny vedené v několika liniích (až pěti). Tyto objekty fungovaly na skupinové spolupráci a obraně se svými sousedními ŘOPíky. Dalším typem je srub. Ten doplňoval ŘOPíky a velikostně byl zhruba pro dvacet členů posádky. A nejvetší jsou dělostřelecké tvrze. Jejich prostory jsou převážně v podzemí, kde vedou až několikakilometrové chodby.
Dnes jsou tyto objekty využívány např. jako muzea, popř. některé jako chaty. Stále ovšem platí, že většina bunkrů je nevyužitá. Fungují ale velmi pozitivně jako krajinné elementy pro biokoridory.
Natálie Sovová - Kráčející korečkové rypadlo RK 5000 v lomu Československá armáda (ČSA)
Lom ČSA, Mostecko, kraj smutku a ztráty. Stroje, které tu dnes stojí, jsou symboly toho, jak rychle a radikálně lze proměnit krajinu kolem nás. Měřítko zásahu je tak obrovské, že je téměř nepolapitelné. Čím jsou dnes? Budou jen svědectvím o něčem, co už neexistuje? Lom ČSA má v blízké době projít procesem sukcese a navždy zmizet. Zmizí s ním i stopy po tom, co jsme tu jako lidstvo napáchali? Nebo jen někteří z nás? Protest proti nadvládě korporátní firmy Sev.en. Vezmete si své místo zpět! Projekt rozebírá povrchová rypadla na fragmenty a vrací je krajině i lidem jako akt odporu proti útlaku místních obyvatel. Jednotlivé části strojů se přizpůsobují prostředí obnovovaného lomu a mění se v nové příležitosti. V to, co bylo obyvatelům Mostecka a samotnému místu po desetiletí odebíráno.
Tadeáš Tichý - Bývalé bobové dráhy v ČR
Stavební typ, který je velmi charakteristický a jedinečný svým tvarem, kontextem i časem používání. Typ který je spojený s překonáváním se, s rychlostí a hlavně ledem a sněhem. V souvislosti s klimatickými podmínkami se ale dnes už stali jen ruinami patrné v krajině, pamatující dozvuky soupeření severočeských týmů a i triumfy mezinárodních závodů.
Bobové a sáňkařské dráhy začali vznikat na počátku dvacátého století, kdy začal přerod dopravy a zároveň i rekreační zábavy v olympijský sport. V Čechách se stal tento sport doménou Krušných hor a Jizerských hor, kde se v počátcích těšili velké podpoře i další zimní sporty. výhradně v této oblasti pak zůstal až do dnes, důsledkem perzekuce ze strany totalitního režimu v ČSSR v podobě nulové podpory a zakázané publicity. Dnes už ale dráhy neslouží v drtivé většině neslouží jejich původnímu účelu. Z většiny jsou dnes jen stopy v krajině, pozůstatky základů nebo jednotlivých zatáček. Některé si ale vzali za své nadšenci a snaží se je obnovit nebo transformovat pro jiné sporty, méně náročné na klimatické podmínky. Jaká je tedy budoucnost těchto pozůstatků? Jak pracovat s jejich historii? A jaká je vůbec budoucnost tohoto sportu?
Jan Hylke Van Haaff - Bývalý tovární komín v areálu bývalé Preidlovy textilní továrny a nacistické podzemní továrny Rabštejn (v Jánské u České Kamenice)
1. 10. společný výlet
8. 10. Jakub Potůček - přednáška v 15 hod
15. 10. Dita Zdvihalová - prezentace diplomového projektu Práce s fragmenty, Chřiby - 14 hod
5. 11. Návštěva výstavy Ruiny: Architektura opuštěných budoucnosí v galerii Hraničář v Ústí nad Labem
12. 11. Prezentace, midterm v A4, 10 hod