I wish you could swim
Like the dolphins, like dolphins can swim
Though nothing, nothing will keep us together
We can beat them forever and ever
Oh, we can be heroes, just for one day
David Bowie, Heroes
𝗴𝗿𝗮𝗻𝗱 𝗼𝗽𝗲𝗻𝗶𝗻𝗴 𝟭𝟳. 𝟭𝟮. 𝘃𝗲 𝟮𝟬:𝟬𝟬, 𝟰. 𝗽𝗮𝘁𝗿𝗼
𝘃𝘆́𝘀𝘁𝗮𝘃𝗮 𝗽𝗼𝘁𝗿𝘃𝗮́ 𝗼𝗱 𝟭𝟴. 𝗱𝗼 𝟮𝟭. 𝟭𝟮., 𝗼𝘁𝗲𝘃𝗿̌𝗲𝗻𝗼 𝟭𝟬–𝟭𝟴
𝗦𝗲𝗿𝗶𝗮́𝗹 𝗵𝗹𝗲𝗱𝗲𝗷: 𝗸𝗶𝗻𝗼 𝟯𝟬𝟳, 𝟰. 𝗽𝗮𝘁𝗿𝗼, 𝗮𝘁𝗲𝗹𝗶𝗲́𝗿 𝗧𝗬𝗣𝗢
Seriál.
Doku-mystery z katedry grafiky
A. K. A. grantový projekt 75 let katedry grafiky UMPRUM
Letošní rok je výjimečný vším, tak jako všechny ty ostatní roky, které jsme měli tu příležitost zažít. A mezi těmi neobyčejnými věcmi, kterými se vyznačuje, je i 75. výročí založení katedry grafiky — která pochopitelně nebyla založena jen tak, s ní byly založeny i všechny katedry ostatní.
Jsme kolos, sedm ateliérů, sedm různých řemesel (minimálně), desítky různých lidí a tisíce (minimálně) různých vizí. My, všechny a všichni, naše ateliéry, naše vize, ji tvoříme. Snažíme se.
Rozhodli jsme se pro něco, co tu v historii katedry snad ještě nebylo, ale o čem jsme už dlouho debatovali. Je to něco přes rok, kdy jsme seděli po schůzi katedry u nápojů a posteskli si, že se méně vídáme a ještě méně spolupracujeme.
Jdeme do toho.
Spolupráce všech sedmi ateliérů napříč ročníky i obory. Natočíme seriál! Proč? Protože se u nás na katedře už dávno nevytahují plakáty k brněnským veletrhům tuší, nepodmazávají temperou a státní běloba tiše schne v zásuvce stolu. Jsme intermediální, jsme digitální, všechno se hýbe, všechno bliká. Rychlost, laser. A ovšem — přítomna je také pomalost, přemýšlivost, důkladnost, puntičkářství, tradice, analog. Jsme to všechno a jsme to dohromady, jakkoli rozervaně to zní. Proč teda ne?
Od počátku za tím nebyla touha významněji přispět k oslavám založení školy (která, ať už to zde zazní, slaví 140. výročí založení), ale především chuť spojit studentstvo napříč všemi ateliéry. Katedra je roztržená mezi dvě budovy, jsme pořád uprostřed stěhování a proměn, a člověk ztrácí přehled, kam si jednotlivé tváře, které potkává na chodbách, zařadit.
Moc dobře víme, že jedním z hlavních přínosů UMPRUM byly, jsou a budou především osobní vazby, které si studující během studia vytvoří. Slavnostní sezónu jsme načali společným kolosálním plenérem u Sázavy, uprostřed dýmů, ohňů, neuvěřitelné cuisine a rozehřívacích úkolů. Týmy byly složeny losem, spravedlivě i dle Jirkou řízeného a zaplaceného AI mastermind rozřazení na základě odpovědí ve studentském dotazníku.
Pak už to jelo. Každých čtrnáct dní projížděčka všech projektů v kině, filmový klub KG a řada přednášek. Marek Grajciar nás uvedl do scenáristiky, Damián Vondrášek zase do režie. Petr Marek nás ponořil do tajemných vod Trierova Království, nechyběla ani okružní jízda bizárem. Jakub Kudláč nás zasvětil do filmové hudby, Honza Netušil a Marek Cimbálník zase do motion designu a animované typografie. Lukáš Grygar nás odklonil ke hrám a seriálům, Pavel Rajčan uvedl do umění filmových plakátů ve své sbírce a Jakub Bachorík se blýskl vědomostmi o plakátu africkém.
Proč konzultovat v zajetých kolejích? Došlo k rošádám, obvyklé tandemy vedoucí ateliéry se rozdělily a konzultovalo se v dosud nevídaných sestavách. A co je výsledkem? Přes dvě hodiny audiovizuálního obsahu, jedna hra, řada plakátů, doprovodných tiskovin, kreslených reportáží, kapela, web serial.umprum.cz a mnoho dalšího, často neviditelného. Jednotlivé díly Seriálu jsou propojeny nejen postavou údržbáře v modrých montérkách, Klářinou znělkou a jejími variacemi, živou kapelou atd... Tvoří bohatý celek, který nahlíží na UMPRUM fantaskně, kriticky, analyticky, sociálně citlivě, zcela vážně a dokonce i s humorem.
Byla tedy tahle monstrózní akce dobrý nápad? Ano.
Známe se navzájem o něco líp a to nás samotné činí lepšími. S úsměvem se zdravících osob na chodbách školy přibylo a přátelství, která vznikla během Seriálu, přetrvají.
Adélo, Anno, Attilo, Darku, Evo, Greto, Iris, Jozefe, Adélo, Adriane, Anno, Anno, Anno, Danieli, Filipe, Jasmíno, Julie, Mikuláši, Davide, Jane, Mariio, Sidney, Sofie, Sofiye, Štěpáne, Adélo, Ello, Jane, Jaroslave, Julie, Kristiáne, Kristiáne, Kristýno, Vojtěchu, Adame, Barboro, Davide, Emmo, Finne, Jakube, Kristýno, Martine, Mikoláši, Prokope, Kilizi, Marku, Mario, Martine, Rebecco, Štěpáne, Vanesso, Vavřinče, Alexi, Anno, Davide, Emmo, Jakube, Karlo, Kláro, Matěji, Anno, Anno, Barboro, Eliáši, Emmo, Matěji, Zuzano, Anno, Marie, Natálie, Šimone, Terezo, Anežko, Petře a samozřejmě i Barboro, Barboro, Nikolo, Mario, Konráde, Ondřeji, Jane, Terezie, Vladyslave— děkujeme a smekáme!
Jan & Michaela
vizuál Terezie Puršlová & Jan Diviš
