Instituce odkazu

Už před deseti lety jsem o těchto osobnostech přemýšlel v kontextu možného zadání pro studenty. Tehdy, přiznám se, jsem uvažoval o hrobkách či náhrobcích. Dnes přemýšlím o jejich odkazu, který nám po sobě zanechali a o tom, co s nimi naše společnost udělala.

Zmíněná tři jména prezentují paralelní avšak odlišné životy v naší novodobé historii, spojené s komunistickou diktaturou. Josef Škvorecký – jazz, próza, emigrace, exilové nakladatelství; Václav Havel – dramaturg, disident, prezident; Ivan Martin Jirous – básník, underground, magor.

Jedinou známou funkční institucí ve spojitosti s těmito jmény je Knihovna Václava Havla. Každý týden čtu v Respektu její bohatý program nabízející čtení, diskuse, přednášky či koncerty. Ovšem kdo z nás ví, kde přesně tato instituce, pracující s odkazem Václava Havla, sídlí? Nezasloužil by si větší a významnější prostor – architekturu, prezentující význam odkazu ve spojitosti s budoucností?

V letním semestru se budeme zabývat návrhem sídla instituce odkazu těchto tří osobností. Věřím, že tyto instituce mají v kontextu naší novodobé historie a hlavně budoucnosti v naší společnosti místo a má smysl je budovat.

Ve čtvrtek 3. 3. 2022 jsme v ateliéru přivítali Marka Švehlu (kniha Magor a jeho doba) a Václava Krištofa (kniha Josef Škvorecký Prima sezóny 1924-2012) a diskutovali jsme o odkazu Ivana M. Jirouse a Josefa Škvoreckého. Na konci března nás navštívil i Michael Žantovksý (kniha Havel).

Na finální prezentace přišel host Jan Žalský.