29. 5.–14. 9. 2025
Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 17. listopadu 2, Praha 1 (vchod z ulice Široká)
Ateliér architektury I pražské UMPRUM pod vedením Andrewa Kiela se v zimním semestru 2024/25 zabýval funkcionalistickou a administrativní budovou Svazu československého díla, Domem uměleckého průmyslu. Stavba postavená roku 1936 od své privatizace v roce 1996 chátrá. Studenti a studentky UMPRUM na výstavě v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze představí možnosti transformace tohoto unikátního domu.
Dům uměleckého průmyslu v centru Prahy na Národní třídě, vybudovaný Svazem československého díla, byl vybudovaný jako moderní multifunkční palác tehdejšího československého designu. Stavba, na niž si výbor Svazu vzal úvěr, trvala osm let a je dílem třech architektů. Původní stavbu navrhl František Kavalír, po jeho náhlé smrti pokračoval Oldřich Starý, který je autorem fasády do Národní třídy a posuvné skleněné střechy; František Zelenka je pak autorem obytného traktu do Charvátovy ulice.
Dům uměleckého průmyslu sehrál důležitou roli zejména za okupace, kdy se zde konaly rozsáhlé výstavy moderního bydlení a českých výrobců, jimiž kulturní veřejnost čelila germanizačnímu tlaku. Po únorovém puči v roce 1948, kdy Svaz československého díla jako dobrovolný spolek zanikl, byl Dům uměleckého průmyslu předán socialistické státní instituci ÚLUV (Ústředí lidové a umělecké výroby). Ojediněle zde pokračovala výstavní činnost, sídlilo zde nakladatelství Odeon a většina návštěvníků si DUP spojovala s modernizovanou folklorní tvorbou prodejny Krásná jizba. Po roce 1989 byl ministerstvem kultury DUP prodán do soukromých rukou; kromě scény divadla X10 je prázdný a chátrá.
Studenti a studentky pod vedením architekta a vedoucího ateliéru Andrewa Kiela chtěli na stav domu upozornit a ukázat, jak by bylo možné se stavbou nadále pracovat. „Na DUP nahlížíme perspektivou „materiálového obratu“, který stírá rozdíly mezi prací architektů/tek, archivářů/řek, kartografů/fek, inženýrů/rek a historiků/ček. Na příběhu tohoto artefaktu se podílíme zkoumáním jeho transformačního potenciálu. V návaznosti na důkladné studium stávajícího stavu budovy a jeho materiality zkoumal ateliér možnosti transformace. Při práci s kulturní památkou z doby modernismu jsme zkoumali, jak by moderní architektura mohla znovu získat kvalitu trvalosti, která je výsledkem kulturní transformace. Ptali jsme se, jak může moderní architektura znovu získat to, co Christine Blättlerová nazývá „historickým podpisem“, nebo to, co Walter Benjamin označuje jako „historický index“, který by jí umožnil být nadále kulturně produktivní“, popisují přístup k práci pedagogové ateliéru.
Studující tedy pečlivě zmapovali stávající stav, navrhli možné intervence do jeho struktury a vytvořili několik možných, alternativních scénářů budoucnosti této kulturní památky, kterou bychom chtěli znovu učinit kulturně relevantní a aktuální pro dnešní dobu.
Pojetí výstavy v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze je komorní, veřejnosti zde budou představeny dva vybrané projekty – Anny Malečkové s Viktorií Mrkousovou a Kryštofa Dvořáka. Anna Malečková s Viktorií Mrkusovou se zabývaly možným využitím DUP pro děti a mládež. Model přestavby stylizovaly jako domeček pro panenky. Svou prezentaci doplnily vizualizacemi. Kryštof Dvořák se zde představuje filmem „THE DIY DUP“, který dokumentuje tři stádia Domu uměleckého průmyslu: historii zastupuje rozpohybovaná koláž z dobových materiálů a současnost záběry aktuálního stavu budovy, budoucnost nastiňuje koncept, který představuje proměnu domu na komunitní dílny, v nichž se mohou Pražané vzájemně učit různým řemeslům.
Výstavu doplňují dobové fotografie od Františka Illka a Alexandra Paula.
