Open Call: Více-než-lidská agora

Vyhlašujeme otevřenou výzvu pro přihlašování studujících UMPRUM do pracovní skupiny výstavního projektu Více-než-lidská agora. Podrobnější popis projektu naleznete níže.

Projekt se realizuje mezi 1. 12. 2025 a 10. 1. 2026. Předpokládáme 5–7 pracovních setkání. Zahájení výstavy je v druhé polovině ledna 2026.

Projekt povedou Jonáš Richter a Sláva Sobotovičová.

Předpokladem pro přihlášení je příslib aktivní účasti, která bude zahrnovat přítomnost na schůzkách, rešerše, individuální i společné psaní libreta a jeho následné performování do výsledné multikanálové nahrávky. 

Prosím v případě zájmu se prosím přihlašujte na adresy jonas.richter@umprum.cz,ssobot@umprum.cz

Uvítáme, pokud v e-mailu stručně uvedete, jestli máte předchozí zkušenost s tvůrčím psaním, hlasovou performancí, nebo nahráváním zvuku (není to podmínkou). 

uzávěrka přihlášek: 28. 11. 2025

Více-než-lidská agora

Podrobný popis projektu

Médiem výstavy je multikanálová zvuková instalace v hale TCM UMPRUM využívající její stávající technické zázemí (soustavu reproduktorů pod stropem). Pracuje s prostorovými efekty zvuku: směrovostí, vzdálenostmi a synchronizací kanálů. Výstava nepřidá žádné vizuály – bude pracovat se samotnou halou a její otevřeností v doslovném i přeneseném smyslu. 

Jednotlivé vstupy výsledného audio pásma napíší i nahrají vybraní/é studující UMPRUM. Účastnictvo vzejde z Open Callu v rámci UMPRUM. Zvláštní pobídku hlásit se do něj dostanou studující, kteří/é už něco podobného dělají, nebo se projevili/y jako vhodní/é kandidáti/ky např. ve zvukově-hlasovém předmětu autorů koncepce (viz níže). 

Základním tematickým rámcem je kritický pohled na současné multikrize, pojednávaný v mnohosti hlasů (ne nutně pouze lidských), demokratické domlouvání, vzájemné naslouchání, souhra i disonance. Výstava využívá obrazu haly TCM jako aktualizace agory: veřejného, multifunkčního, centrálního prostoru a cenného místa kontaktu a vyjednávání. Tento obraz je spekulativním způsobem rozšířen na více-než-lidskou pospolitost, může imaginovat náměty směrem do budoucna apod. 

Koncept čerpá z odborného diskurzu o performativitě a působnosti hlasu^[1]. Staví na ideálech akustické spravedlnosti^[2], které chápe naslouchání jako vyjádření pozornosti. Akustika se zde stává rámcem pro zpochybňování normativních struktur a kultivaci citlivosti pro to, co znamená být slyšen/a ve veřejném prostoru. Jde o rozšíření pozornosti i na ty hlasy, které jsou "neslyšené", a to včetně hlasů ne-lidských subjektů. Výstava se ptá, zda a jak lze tyto hlasy prostřednictvím uměleckých prostředků zastoupit a dočasně zpřítomnit, i s vědomím reduktivnosti a etických rizik reprezentace.

Také proto  má výstava výhradně zvukovou povahu a záměrně vynechává vizuální složku. Zatímco vizuální percepce coby hegemonní smysl je charakteristická distancí, fixací a vytvářením iluze objektivní stability, přístup skrze naslouchání je imerzivní a narušuje tuto jistotu. S nasloucháním jako oporou také souvisí téma resilience^[3]: v rámci Více-než-lidské agory nejde o pouhou sílu celku ani o vyhýbání se selhání, nýbrž o schopnost společně obývat komplikované situace a proměňovat systém. 

Resilience je zde pojímána multisystémově: opírá se o interkonektivitu, sdílené zdroje a dostupnost podpory. Výstava má ambici reprezentovat kulturu sdílení, naslouchání a dávání si prostoru, která citlivě distribuuje pozornost a redefinuje veřejný a politický prostor. 

---

Výstava Více-než-lidská agora vychází z pedagogické i tvůrčí praxe Slávy Sobotovičové a Jonáše Richtera orientované na hlas, text a performativitu. Oba ji rozvíjí ve své školní výuce, mimoškolních workshopech, vlastních instalacích a performancích, i ve svých doktorských dizertacích na UMPRUM. Impulsem k výstavě je i jejich zkušenost s prací se studujícími UMPRUM v předmětu Zvuk, hlas, text a performativní strategie.