Martina Kocmanová: Franz Erhard Walther

Franz Erhard Walther Work as Action

 

(*1939, Fulda, Německo, žije a pracuje ve Fuldě)

 

    Jedna z významných osobností participativního umění šedesátých a sedmdesátých let, německý sochař, konceptuální a procesuální umělec Franz Erhard Walther pochází z německého města Fulda. V letech 1959 – 1961 studoval na Akademii ve Frankfurtu, potom v Düsseldorfu, kde studoval společně s Gerhardem Richterem a Sigmarem Polkem v době, kdy zde ještě učil Joseph Beuys. Jeho práce je tou dobou jako i v budoucnu mnohem méně okázalá než byla díla Beuysova nebo Mariny Abramovič v 70. letech, se kterou bývá často porovnáván, anebo než byly později práce jeho vlastních studentů. Od roku 1971 až do 2005 totiž působil jako vysokoškolský profesor na Akademii v Hamburgu, kde mezi jeho žáky byli umělci jako John Bock, Jonathan Meese, Rebecca Horn, Lili Fischer nebo Martin Kippenberger. Walther tedy částečně staví svoji kariéru na aplikování jakéhosi vnitřního klidu a od ega oproštěného přístupu na některé Beuysovy představy o společenské skulptuře– social sculpture. Je jedním ze zvěstovatelů a předchůdců „vztahové“ – relativistické estetiky –právě takové, jaká nás zaplavila v 90. letech a postupně vzrostla do rozměrů sociální interakce a to zejména v souvislosti se sochařstvím. Jeho náhodně se povalující umělecká díla nebo objekty, které vyzývají k participaci se v 90. letech dostaly do povědomí a podařilo se jimi především docílit právě interaktivity.

Waltherovy plátěné objekty mohou připomínat produkty americké značky L. L. Bean, nebo jiné  outdoorové firmy, které se však „jaksi“ nevyvedly: zkrácené spacáky, nestabilní stan, záchranná vesta, ruksak...Jeho díla jsou jednoduše určená k tomu, aby byla držena, oblékána a nošena, aby se pod nimi leželo nebo stálo, obvykle komponované pro dva nebo více paticipujících lidí, kteří díky nim reprodukovali zvláštní momenty sociální intimity a prostorového povědomí. 

Jeden za stavebních kamenů jeho tvorby je praktika kresby. Walther kreslí každý den, přičemž se řídí se starým heslem „nulla dies sine linea“ - opravdový tvůrce nesmí nechat projít ani jeden den, aniž by nakreslil čárku. Za stejně důležité Walther považuje psaní a v tom zase souhlasí s Paulem Klee, když říká, že „psaní a kreslení je ve své podstatě to samé.“ Považuje psaní jen za jinou formu kreslení. V letech 1957-1958, ještě v době studií užitého umění na střední škole v Offenbachu, vytváří sérii „Wortbilder“ čítající dvě stě kvašů, na kterých vyobrazil písmena nebo slova. Tato „obrazová slova“ hledají a vynalézají novou typografii.

Od raných 60. let se věnuje tzv. „Handlungstücke” (Action pieces). Do této série patří i jeho první slavná práce „1. Werksatz” (First Work Set, 1963 – 1969), která se skládá z 58 textilních elementů nebo „nástroju,” jež byly poprvé určeny k aktivaci divákem v muzeu. Waltherova kresebná vnímavost se zde projevuje na práci s lidským tělem – jako materiálem.Tuto sérii má dokonce od roku 1978 ve sbírce americká Dia Beacon Art Foundation. Následuje „2. Weksatz”  (Stand- und Schreitbahnen aus Stoff), v letech 1971 – 1972, komponovaná formou textilních „cestiček či stezek” ke stání nebo chůzi.

Mezi roky 1967 – 1971 žil v New Yorku . Do Museum of  Modern Art v New Yorku proniklo participativní umění dlouho před Marinou Abramovič (a jejím sezení  z očí do očí návštěvníkovi) – nejpozději začátkem 70. let v podobě interaktivních skulptur šitých z plátna, které tehdy vystavil právě mladý německý autor Walther. Práce byly zahrnuty v rámci skupinové výstavy pěti umělců a debutující autor zde vystavuje slavné dílo „1. Werksatz“. Měl zde k dispozici úzký prostor v přízemí, který využil k důmyslné instalaci. Od ulice byl prostor oddělen jen prosklenou stěnou oken a dveří. Tento prostor pokryl dokonale čistou tlustou podložkou, hrubým plátnem. Dílo se každý den vyvíjelo, skládalo nebo rolovalo... Diváci se mohli sami zapojit anebo být jen pasivními pozorovateli z ulice. „The pieces are to be used,“ o dílech Walther prohlásil v katalogu této výstavě nazvané „Spaces“ (Prostory). „Everyone has to make use his own abilities to experience his own possibilities.“ Společně s ním zde mimo jiné vystavovali další předchůdci relativistické estetiky jako Michael Asher –postavil, který zde postavil smysly-odebírající komoru nebo Robert Morris se svým jedlovým bonsajovým lesem. Kromě toho se učastnil také Dan Flavin a Larry Bell.

.    Dekonstrukce obrazu je rozsáhlejší soubor - skupina mechanismů, které mají manifestovat odkazy na historii malby. Mezi ně patří „Kompozice na zeď“ (Wall Formations), o nichž umělec říká, „Tak jako mají něco obrazového, nejsou to ani tak obrazy, co věším na zeď, jako malíř. Velká část Waltherovy práce se skládá  z pátrání po zdrojích objektu – obrazu (a tedy obrazovosti), aniž by potom přešel na samotnou praktiku (klasické) malby.

Dalš Waltherova série „Walking and Standing piece“ (Schreit- und Standstücke) jsou první kovové skulptury určené k instalaci do exteriéru a vznikají v letech 1973 – 1978. Později je převedl do textilu a do dřeva určené do interiéru.

První sólovou výstavu v New Yorku měl však umělec až dvacet let po té první – mnohem slavnější byl totiž v Evropě než v USA. Čítala 6 sochařských prací a 30 prací na papíře.

V 90. letech se vrací k typografickým začátkům a vytváří „3. Wersatz“ s názvem „Das neue Alphabet” ( the New Alphabet”). Jde o mechanismy a prostorové prohloubení písmen a slov kreslených v 50. letech.  Obsahuje 26 textilních elementů, které znázorňují písmena abecedy.

V letech 1997 - 2003 pracuje s velkými skupinami lidí v projektu „Handlungsbahnen“ (Action tracks). 55 multifunkčních objektů, z nichž se každý skládá z různě dlouhých základen z bavlny a následně dalších prvků vybízejících k aktivitě.

Waltherova díla vyžadují naši fyzickou pozornost, abychom jim opravdu porozuměli, mohli jo používat, sledovat, uvažovat svým vlastním způsobem o tom, jak by moha být použita a mít tak možnost uchopit blízkost, kterou svojí přítomností navozuje.

Pracuje s různými mateiály od papíru, plátna, textilních materiálů přes dřevo po kov. Je dodnes aktivní, vystavuje, má ateliér v německém městě Fulda.

 

 

Videoodkazy:

 HYPERLINK "http://catalogue.nimk.nl/site/?page=/site/art_play.php%3Fid%3D17761"http://catalogue.nimk.nl/site/?page=/site/art_play.php%3Fid%3D17761

 

Frieze talk 2011: John Bock in conversation with Franz Erhard Walther:

 HYPERLINK "http://www.friezefoundation.org/talks/detail/john-bock-in-coversation-with-franz-erhard-walther/"http://www.friezefoundation.org/talks/detail/john-bock-in-coversation-with-franz-erhard-walther/

 

Kunstahalle Vogelman Heilbronn:

 HYPERLINK "http://www.youtube.com/watch?v=gwts_cRBfK4"http://www.youtube.com/watch?v=gwts_cRBfK4

 HYPERLINK "http://www.youtube.com/watch?v=Tv3lToM2w90"http://www.youtube.com/watch?v=Tv3lToM2w90

 HYPERLINK "http://www.galeriewolff.com/artists/franz-erhard-walther"http://www.galeriewolff.com/artists/franz-erhard-walther

 

 

Další odkazy:

 HYPERLINK "http://www.frieze.com/issue/review/franz-erhard-walther1/"http://www.frieze.com/issue/review/franz-erhard-walther1/

 HYPERLINK "https://www.frieze.com/shows/review/franz-erhard-walther/"https://www.frieze.com/shows/review/franz-erhard-walther/

http://www.frieze.com/issue/review/franz-erhard-walther/