DEPRIMUJÍCÍ ZÓNA

Ateliér VUI vás srdečně zve na klauzurní výstavu letního semestru 2025. 

Za Galerií města Pardubice je pozemek, opuštěný prostor, kam se během stavby galerie navozila velká hromada zeminy plná fragmentů z jinych staveb, odpadu a kamení. Jedná se o  násyp podélného tvaru – val – , který původně zabíral víc než polovinu tohoto pozemku. V rámci koncepce Kateřiny Konvalinové a díky semestrální spolupráce s Gampou jsme z něj ale během semestru vytvořilx zahradu, jíž jsme nazvalx ji “ZEMĚ ZA” / “AFTERLANDS”.  Nejen samotnou terénní prací ale i prostřednictvím přednášek a seminářů přizvaného hoststva jsme se tak během semestru zabývalx otázku, jakým způsobem se lze z umělecko-občanské pozice vztahovat k obdobným typům (ne)míst, jako jsou právě brownfieldy, a potenciálem veřejných prostorů pro mezidruhové setkávání či komunitní zahradničení. 

Brownfield čili “deprimující zóna“, jak se u nás termín oficiálně překládá, označuje jakýkoliv nevyužívaný pozemek, objekt či areál. Brownfieldy, nebo doslova “hnědá pole” často vznikají jako vedlejší produkt – pozůstatek stavební, průmyslové, vojenské či jiné činnosti. V současnosti se městské brownfieldy stávají lukrativní investiční záležitostí pro výstavbu rezidenčních bytů či kancelářských komplexů, přitom by se ale mohly znovu stávat veřejným prostorem.  

Kromě samotné zahrady se studující VU1 podílelx na vytvoření také několika autorských site-specific objektů a performancí, koncipovaných přímo pro val. S vizí, že i takový typ “odpadní” a na povrch uměle navezené půdy může najít nový funkční život, se pro tuto část ujalo označení “Valerie” (valens – „silný“ – Valérie – „něco platná“). Její původně deprimující stav tak nyní, po několika týdnech péče, skutečně bují novým životem; ať díky usazeným (náletovým) rostlinám či vsazeným projektům studujících VU1 a dalšího spolupracovnictva..

Na uvedené formálně navazuje výstava Artsemestru, a to zejména prostřednictvím prostorové intervence. Svým tvarem navazuje na pardubickou Valerii, více než fyzický objem zeminy nás ale inspirovalx její materiální i mentální procesy. Zajímá nás, jak se vrstvy a nánosy reálií dávné i nedávné historie přeskupují, zahrnují a umožňují nebo znemožňují vidět realitu za naším normalizovaným světem. Tak, jako je pardubický val tvořený převážně hlínou, vznikl ten pražský přirozeně z věcí dostupných ve škole, jejichž výčet zahrnuje i rezidua z právě probíhající rekonstrukce. Neužitečnou a možná i kontaminovanou půdu tedy ve výstavě nahrazují odpadní materiály, pomůcky i fragmenty uměleckých děl, které svou tzv. běžnou životnost již překonaly. 

Deprimující zóna , kterou nyní vidíte v ateliéru, tedy navazuje na skutečný pardubický brownfield a na naše terénní práce “o”, “na” a “pro” něj. Její struktura je přístupná a umožňuje pobýt, prohlédnout si vystavená díla shora, z nadhledu, posedět i odpočinout si. Stejně jako skutečný brownfield je sdíleným prostorem pro náletové rostliny i místem různorodé interakce. Deprimující zóna také krátce, během artsemestru supluje chybějící zahradu budovy UMPRUM na nám. Jana Palacha. Zároveň tematizuje stav prostředí, ve kterém se nacházíme, a zamýšlí se nad potenciálem destrukce školní budovy ve smyslu obrody myšlenek, idejí, přístupů… V neposlední řadě také zdůrazňuje naší vlastní deprimaci ze zabírání půdy a vykořisťování jejího lidského i více-než-lidského obyvatelstva, ke kterému aktuálně dochází na mnohočetných úrovních. 

Ve spolupráci, kultivaci a společné potřebě pečovat o zdánlivě “mrtvé a deprimující” zóny cítíme naději. Chceme pěstovat vzdor a rezistenci na ruinách kolonizované půdy. Podobně tak, jako nás učí vzdorovat například Vlčí máky v Palestině: 

“Kvetou jako slib, červenají se jako krev padlých pro tuto půdu, kvetou pro ty, kteří na půdě zůstávají. Nesou s sebou vzpomínku na ty, kdo dali vše pro tuto půdu. … Kvetou v prasklinách okupace, ve stínu zdí, v srdcích každého dítěte, které sní o návratu. Bez ohledu na to, kolikrát byly pošlapány, spáleny a vyrvány z půdy, se z jara vracejí, tak jako naděje, jež odmítá zemřít.” Martin Nytra, Iva Davidová pro Druhou směnu.

! Prosím věnujte zvýšenou pozornost vašemu bezpečí při pohybu na instalaci, pohyb je omezen na trasy vyznačené stopami, děkujeme!

Deprimující zóna

5. 6. - 10. 6. 2025, Ateliér VU1

Vystavující: Anna Solianyk, Barbora Tetaurová, Bianka Barniaková, Daniela Večerková, Ella McKinney, Florian Synák, Júlia Guerola Maurí, Karolína Kopřivová, Klára Polajnar, Kristina Aneška, Kristýna Canelanisipeanu, Lukáš Smatana, Michaela Jamborová, Niels Erhardsen, Petra Bruhová, Ruta Richter, Yanina Arlová a Zuzana Kotrbová. 

koncepce, text a instalace: Amálie Bulandrová a Dominik Lang ve spolupráci se studujícími ateliéru.

doprovodný program:

• 4.6.2025, 19:00 dvorek TCM: Ruta Richter Pu: May You Be Among the Survivors.

• 4.6. 2025, 19:30 ateliér 004: Anna Solianyk: do they remember the way home?

• 4.6.2025, 20:15 ateliér 004: Niels Erhardsen: How to make your own clay

• 6.6. 2025, 10:00 - 18:00 ateliér 004: Kristina Aneška: Budeme pít kakajíčko a budeme na sebe hodní.

• 8.6.2025, 16:00 ateliér 004: Yanina Arlová & Michaela Čajkovičová: Chost Chariging
  
  

Děkujeme: Kateřině Žák Konvalinové, Vojtěchovi Novákovi (Gampa), Jiřímu Žákovi, Edith Jeřábkové a Václavovi Girsovi (LES), Miriam Pružincové, Janu Haubeltovi, Jonáši Richterovi, Rutě Richter, Anně Solyanik, Lukášovi Smatanovi, Florianovi Synákovi, Nielsovi Erhardsenovi, Kristině Anežce Hlavinkové, Daniele Večerkové a všem dalším.