20. 9. 2026 – 14. 2. 2027
Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská 9, Brno
Dům umění města Brna, Malinovského náměstí 2, Brno
Galerie průchod, Údolní 212, Brno
Studentka Ateliéru volného umění III UMPRUM Bystrík Klčo je zastoupena na výstavě „.. a žiadna iná!“ auditorium slovenské scény v Domě umění města Brna. Hned na třech místech ve veřejném prostoru bude prezentovat dílo „Kde sa kto zrodí, tam sa i hodí“, které hravým způsobem pracuje s motivem národní identity.
Dílo „Kde sa kto zrodí, tam sa i hodí“ pracuje s motivem slovenského státního znaku, v němž je dvojkříž nahrazen dětskou hrou „škôlka“ skákací panák. Symbol dětství a pohybu po předem určených políčkách se zde stává metaforou národní identity jako něčeho, co nám je přiděleno dříve, než si to můžeme vybrat. Název vychází ze slovenského přísloví „Kdo se kde narodí, tam i patří“, které odkazuje na představu přirozené sounáležitosti člověka s místem narození a kulturním prostředím. Inspirací byla autorce i osobní zkušenost s dospíváním na Slovensku a následným životem v České republice, kde se otázka národnosti opět stává viditelnou a určující. Navzdory geografické blízkosti nového prostředí přetrvává pocit cizího prvku a vědomí identity, kterou nelze jednoduše opustit. Skákací panák v tomto kontextu funguje jako cyklický systém. Hra, ve které se hráč neustále vrací na začátek, podobně jako se člověk opakovaně vrací k identitě přisuzované místem původu.
Použitá šablonová technika zdůrazňuje mechanismus reprodukce národních identit jako pevně daných šablon, jejichž prostřednictvím jsou jednotlivci začleňováni do širších kolektivních kategorií. Dílo neodmítá slovenskost jako takovou, ale zkoumá její emocionální ambivalenci – napětí mezi blízkostí a odcizením, sounáležitostí a omezením. Zároveň nastoluje otázku, do jaké míry je možné být vnímán mimo rámec národní identity a co vlastně znamená „patřit“ k určitému místu, kultuře nebo společnosti.
Výstava „.. a žiadna iná!“ auditorium slovenské scény, jíž je dílo Bystríka Klčo součástí, vychází z reflexe aktuální situace slovenské kulturní a umělecké scény, která se v posledních letech ocitá pod rostoucím politickým tlakem a zásahy do své institucionální autonomie. Je připravena na základě česko-slovenské spolupráce a dialogu, vycházející z blízkosti, sdílené zkušenosti a historické kontinuity, jako soubor kurátorských a uměleckých příspěvků, které z různých perspektiv a pozic přistupují k současnému stavu slovenského umění. Zastoupena jsou zde díla a zkušenosti několika generací vystavujících od respektovaných osobností po začínající nebo studující umělce a umělkyně. Jednotlivé příspěvky jsou situovány do několika výstavních sálů Domu umění, ale vstupují také do veřejného prostoru a vznikají jako součást rezidenčního programu instituce.
Výstava navozuje prostředí auditoria – prostoru pro naslouchání a dialog, a cílí na zachycení plurality hlasů a strategií. Obrací pozornost na vlastní institucionální paměť a kontinuitu spolupráce Domu umění se slovenskou scénou nebo institucemi, prostřednictvím otevřené výzvy testuje hranice pojmu „slovenské umění“, sleduje téma identity v napětí mezi osobní a společenskou rovinou, zachycuje strategie přežití a odolnosti jiných než lidských entit, věnuje se paralele modernistických utopií a neuskutečněných projektů v mechanismu grantových systémů, zkoumá instrumentální rovinu stereotypizace umění v současných digitálních technologiích, performativitu veřejných politických gest a otevírá otázku po hledání vize budoucnosti ve slovenském i obecně evropském prostoru.
Název výstavy odkazuje k výroku „Slovenská a žiadna iná!“, který je zde uchopen jako symptom širšího kulturně-politického rámce. Výstava se nesoustředí na jeho kritiku jako jednotlivého prohlášení, ale zkoumá mechanismy, jimiž se národní identita stává nástrojem vymezování, reprezentace a legitimizace v oblasti kultury. Tento stav chápe jako konkrétní společenskou realitu, jejíž důsledky se postupně promítají i do českého geopolitického prostoru.
Záměrem výstavního projektu není vytvořit jednotný obraz, ale artikulovat situaci v její složitosti a rozporech. Neusiluje pouze o prezentaci současného umění, ale především o jeho čtení jako nástroje reflexe a sdílení zkušeností ve středoevropském kontextu. Současně klade otázku po roli kulturních institucí jako aktivních aktérů veřejného prostoru a po tom, jak může umění vstupovat do proměnlivého politického a společenského rámce – a co nám současné slovenské umění vypovídá o podmínkách, v nichž vzniká.
Kurátor/ka: Júlia Bútorová, Marika Svobodová
Vystavující: Marek Adamov, Janko Alexy, Miloš Alexander Bazovský, Peter Barényi, Július Barczi, Juraj Bartusz, Júlia Bartuszová, Mária Bartuszová, András Cséfalvay, Palo Čejka, Anton Čierny, Lýdia Čepková, Anna Daučíková, Sláva Daubnerová, Divadlo Pôtoň, Drama Queer, Matej Drlička, Andrej Dúbravský, Alexander Eckerdt, Vojtech Erdélyi, Ján Juraj Fegh, Oskar Felber, Svetlana Fialová, Rudolf Fila, Stano Filko, Viktor Fuček, Ľudovít Fulla, Mikuláš Galanda, Tibor Gáll, Zuzana Golianová, Veroni Gyenge, Tomáš Hudák, Oto Hudec, Michal Hvorecký, Jozef Jankovič, Anton Jasusch, Andrea Kalinová, Gertrúda Kenderová, Alojz Klimo, Tamara Klimová, Bohunka Koklesová, Martin Kochan, Karol Kállay, Erik Kliment, Eva Končeková, Marcel Korec, Otto Korkoš, Katka Koščová, Patrícia Koyšová, Daniela Krajčová, Bohuš Kubinský, Maximilian Kurth, Alexandra Kusá, Bystrík Klčo, Miloš Laky, Ivana Laučíková, Zuzana Liptáková, kata mach, Paula Malinowska, Martin Martinček, Braňo Matis, Milan Mazúr, Theodor Jozef Musson, Kristián Németh, Ilona Németh, Verona Němcová, Lucia Nogová, Sára Paldanová, Jozef Pilát, Pink Bus, Paulína Pinková, Roman Poláčik, Post Bellum, Ľubomír Purdeš, Arpád Račko, Júlia Rázusová, Emília Rigová, Magdaléna Robinsonová, Andrej Rudavský, Mária Rudavská, Rastislav Sedlačík, Erik Sikora, Tono S, Tomáš Sloboda, Lukáš Sobota, Monika Stacho, Erik Šille, Martin Šalacha, Ivana Šáteková, Kristián Šmelko, Ester Šimerová Martinčeková, Ľubo Šoška, Dezider Tóth, Olja Triaška Stefanović, Samuel Trnka, Rudolf Uher, Umenie nebude ticho!, Miloš Urbásek, Jaroslav Vodrážka, zaměstnanectvo SNG, Ján Zavarský, Ján Zelinka, Erik Ždiľa