Dlouho jsme se té anekdotě smáli, než jsme pochopili, že jde o úkol

Student na umělecké škole je v poněkud paradoxní situaci. Je po něm na jedné straně požadováno, aby akceptoval a přizpůsobil se konvencím a hodnotám současného umění.

Zároveň je však od něj očekávána tvorba nezvyklých, neviděných či dokonce novátorských artefaktů, situací, postojů. Umělecká škola je místem, kde mladí lidé přicházejí o svou nevinnost. Umělecká škola zasévá rozpory do jejich srdcí. Umělecká škola je institucí, která je oddělila od ostatních uchazečů, studenti jdou vstříc úzké bráně historie po cestě dlážděné hlavami zavržených kolegů. Nejinak se tomu děje v Ateliéru malby Jiřího Černického. Slova je možné ověřit pouze praxí, tedy výstavou.
Pedagog na umělecké škole je v poněkud paradoxní situaci. Na jedné straně zastupuje autoritu a aparát samotné instituce, historii daného média. A na straně druhé si uvědomuje, že vytvoření prostoru pro svobodnou výměnu názoru vyžaduje, aby všichni její účastníci spolu jednali jako rovný s rovným. Umělecká škola je místem, kde se pedagogové učí taktice a kompromisům. Umělecká škola dále štěpí rozpory v jejich okoralých srdcích. Umělecká škola je institucí, která odděluje živé umělce od jejich vlastní doby, která mumifikuje a petrifikuje jejich činy i instinkty výměnou za finanční odměnu a společenský status. Nejinak se tomu děje v ateliéru malby na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Slova je možné ověřit pouze praxí, tedy výstavou.

vystavující
Tomáš Alfery, Alžběta Bačíková, Onřej Brody, Jiří Černický, Adéla Doušová, Filip Dvořák, Petr Horák, Yung-Kai Chen, Martin Kolarov, David Krňanský, Marek Meduna, Martin Nytra, Lucie Patáková, Julius Reichel, Mark Rohel, Lucie Rosenfeldová, Pavel Šebek, Barbora Švehláková, Barbora Švejdová, Aleksandrina Yordanova