Slušný lidi se uměj bavit

Galerie NTK Vás zve na zahájení výstavy studentů ateliéru Malby pražské UMPRUM pod vedením Jiřího Černického a Marka Meduny.

"SLUŠNÝ LIDI SE UMĚJ BAVIT"

vernisáž v pondělí 2. června 2014 od 19 hodin

Gallery NTK cordially invites You for exhibition of students of Painting studio of Jiří Černický and Marek Meduna from Prague School of Applied Art


opening Monday 2nd of June 2014 from 7PM

Práce studentů budou parazitním způsobem vstupovat do prostorů volného výběru samotné knihovny, kde také proběhne zahájení.
Students works will parasite on the space between the shelves of the library, where the opening will take place.



studenti / students:
Tomáš Bryscejn
Filip Dvořák
Aled Haywood
Josefina Klimentová
Martin Kolarov
David Krňanský
Martin Lukáč
Veronika Nemejovská
Lucie Patáková
Mark Rohel
Lucie Rubínová
Barbora Švejdová
Gabriela Těthalová
Viktoria Yash
Aleksandrina Yordanova

Nejde o nic vážného
Studenti ateliéru malby na pražské UMPRUM při příležitosti výstavy v Národní technické knihovně obohacují její prostory o své umělecké zásahy. Reagují buď na architekturu a prostor budovy nebo na její charakteristický „obsah“, obsah vědomostní, obsah knih v regálech, obsah hlav, které zde sedí a na život knihovny jako takový.
Nejde o nic vážného. Vystavující nechtějí převrátit běžný provoz knihovny naruby, hrubě ho narušit. Jde spíše o lehké intervence do její každodenní atmosféry. Přestože zde vystavují studenti Ateliéru malby, na obrazy tady, až na výjimky, nenarazíme. Vystavené práce se skládají spíše z fotografií, videí, textových instalací, objektů nebo performance a využívají architektonické a grafické prvky, které prostory knihovny nabízí. Tento typ výstavy bychom mohli s nadsázkou nazvat jako site-specific. Nejedná se o galerijní výstavu a autoři zde musí reagovat na zvláštní druh prostředí, které slouží prioritně jinému účelu. Dalo by se říct, že jde o cvičení, kde se studenti učí vyjít s prostorem, který je již kompletní a funkční a vnášet do něj prvky něčeho nového, co může překvapit „zabydlené“ návštěvníky knihovny a odpoutat je na chvíli od „klasického“ studia. Umělci jsou tímto specifickým interiérem do jisté míry omezeni, ale na druhou stranu je to vybízí ke kreativním, neobvyklým nápadům a řešením.
Výsledkem jsou práce, které mohou splývat se svým okolím a stávají se tak zpočátku neviditelnými (např. vložení literatury o umění do regálů s odbornými knihami na základě jejich vzájemné souvislosti) nebo jde o přínos chybějících elementů, jakým je třeba sport (dlouhá tyč s fotbalovým míčem v hale, kterou můžeme chápat také jako vtipnou reakci na umění Jiřího Kovandy), duchovní rozměr (Zeď přání na schodišti fungující na principu Zdi nářků v Jeruzalémě) či poetično (chytré výroky medvídka Pú umístěné na panelech ochozu, kdy se pohádkové vyznění slov v kontextu výstavy promění). Zamyšlení se nad smyslem slov nám ukazuje také jedno z videí, které si pohrává s všudypřítomností slova být a i přes jeho hluboký význam, poukazuje na banalitu jeho používání.
Objevuje se také absurdní prvek, kdy je něco naopak, jinak než by mělo být. To je zřejmé u dřevených objektů - forem na odlévání betonu, které vnáší do čistého betonového interiéru knihovny aspekt toho, co bylo před tím. Vznikají nedokončené, neodlité doplňky postrádající smysl a užitečnost. Absurditou je i emailové pozadí díla Zeď přání, ke které je rozesílán spamový email, zvoucí k odevzdání svého přání v určeném duchovním prostoru v knihovně. Dílo je na hranici ironie a odkazuje na náš dnešní vyhýbavý vztah ke všemu zduchovnělému a problém orientovat se v tom, co je skutečně seriózní.
U všech prací je přítomný prvek vtipu a hry, což je důsledkem působení samotného interiéru, který v sobě princip vědomostní hry a vtipu obsahuje. Divák si může užít různorodost prací, na které bude narážet a nalézat je na odlišných místech a i pro něj se stane výstava jakousi hrou. Centrální budova, která se podobá Koloseu, se s nadsázkou stává jakousi arénou, ve které se setkává současná věda a umění.

Alžběta Cibulková, Lucie Linhová