Artsemestr zima 2021 v Ateliéru fotografie I

Klauzurní a semestrální práce studentů UMPRUM budou tentokrát k vidění pouze on-line. Celoškolní přehlídka ARTSEMESTR zima 2021 se přesouvá na Facebook, Instagram a webové stránky ateliérů. S výsledky nejrůznějších projektů se bude možné seznamovat postupně v průběhu února a na jeho konci bude připraven výběr toho nejlepšího i s podrobnými informacemi. 

Podrobně se se všemi pracemi můžete seznámit ve videu, kde jednotlivé práce vystavuje performer Mark Ther.

Koncepce – Veronika Loulová a Matěj Kos
Kamera a střih – Filip Kopecký, Matěj Kos, Iryna Drahun
Studenti – Alina Lis, Barbora Pavlasová, Jiří Královec, Julie Petrůjová, Klára Kudláčková, David Růžička, Iryna Drahum, Marie Holá, Mária Jančová, Jana Vařečková, Darja Lukjanenko, Nikola Balberčáková, Anna Stepanova, Ema Veljanovska, Sebastian Rene
Vedení ateliéru – Aleksandra Vajd, Martin Kohout

 

We can also have a walk on the weekend

ateliér Fotografie 1, KVU, Klauzury ZS 2021, UMPRUM, Praha

– kurátorská koncepce klauzur, Matěj Kos

 

V kontextu pandemické situace jsme nuceni se v mnoha ohledech přizpůsobovat.

Formát, jakým jsme zvyklí prezentovat umělecká díla, se zužuje pouze na jejich dokumentaci. Na dokumentaci jejich prezence/absence. Je však důležité ohledávat samotnou formu dokumentace a prozkoumat všechny možné formy výsledné prezentace. Musí být dokumentace pouhým objektivním přístupem k realitě? Lze dokumentaci přetvořit v dílo samotné?

Jinak staticky vystavovaná díla jsme se pokusili uvést v dílo společné s temporytmem dramatických žánrů v propojení s komisním přístupem aukční síně, která upozorňuje na po roce 2020 již archaické způsoby vystavování. Postava Marka Thera je určitým apelem na vážnost děl a výstav v době pandemie. Posvátná aura důležitosti nedotknutelných objektů se narušuje, svým způsobem shazuje a zároveň znovu nabývá v rukou performera. Jako ve většině svých děl, i v tomto se zabývám nekonečností a cyklením, což znázorňuje přetavení klauzurní výstavy v další výstavu v zadním plánu, která je de facto dílem Marka Thera, který na místě podle svého usouzení kompozici tvořil.

Napříč divadelnímu prostředí nás může provokovat absence umělce, jehož dílo funguje na „hřišti“ Thera jako readymade. Jakoby jenom on mohl vyvézt na vozíku díla z karanténního pokoje, kde nejspíš umělec zůstal opuštěn a jedině tak se mohou díla potkat a komunikovat spolu narozdíl od jejích tvůrců.

 

00:00 We can also have a walk on the weekend

00:14 Julie Petrůjová

01:18 Alina Lis

02:52 Barbora Pavlasová

05:59 Jiří Královec

07:52 David Růžička

09:50 Klára Kudláčková

11:44 Marie Holá

13:26 Jana Vařečková

15:04 Irina Drahun

17:03 Maria Jančová

18:55 Darja Lukjanenko

25:35 Anna Stepanova

28:10 Ema Valjanovska

30:33 Nikola Balberčáková

33:41 Sebastian Rene

37:55 závěr

—

Julie Petrůjová
V nejlepším přestat. 

Kde je hranice zbytečného protahování a vědomí, že teď bychom měli skončit?

Neustále zdokonalovaní svojí práce i sebe samého, nás provází každým dnem. Je na nás vyvíjen nátlak, že bychom měli být lepší. Ale opravdu to tak chceš? Není pro tvoji situaci lepší se na chvilku zastavit, nebo se dokonce vrátit o krok zpět? 

—

Alina Lis
Lagoons

Série maleb s názvem Lagoons vznikla za účelem vystoupit z vlastní umělecké zóny komfortu a zkusit si práci s médiem, se kterým nemám žádnou zkušenost. Instalace je tedy výsledkem experimentu, který je zároveň paralelou k experimentální formě klauzury tohoto semestru jako celku.
—

Barbora Pavlasová
digital_compulsion_1.0

Máte kontrolu nad svou pozorností nebo mají podněty kontrolu nad vámi?
Kde je hranice mezi svobodnou volbou a podmanivostí sugestivních rozhraní?

The time is being experienced as something that flows. You can tell the past is the past, and the present is the present by looking at the state-changes in our surroundings. Drinking glasses fall of the table and break. Trees grow. They don't ungrow, unfall or unbreak.

Events appear to happen along an arrow pointed in a forward direction. The video playhead, the moving Now, travels to our righthand side. There is a timeline. On its timeline, the playhead travels east.

You may think you have almost complete control over the experience. You are able to play and stop the video, to move the playhead to any point in its timeline and to quit at any point and move on to something else. While the platform provides suggestions for further watching based on its infamous algorithm, overall it still seems as if the duration of the experience is of the viewer’s own making. Subjecting oneself to an hours-long slow film seems very at odds with that sense of choice, until one realizes that the timescale in which we watch and unwatch is not entirely one of our own making and choice: the digital world seizes control of intentionality and dictates duration and content more often than not.

—   

             

Jiří Královec
anotace k závěrečné práci          

Jako fotograf citlivě vnímám nejen technické aspekty fotografie, ale i jakési pnutí, které vzniká mezi divákem a dílem. A právě taková pnutí jsou něčím, co se ve své klauzurní práci snažím reflektovat. Už více než rok jsem hluboce fascinován fenoménem Cargo kultu, konkrétně způsobem nahlížení, který představuje.                     

Cargo kult je jev popsaný kulturními antropology ve druhé polovině dvacátého století v Melanésii, kde se domorodci, žijící do té doby v izolaci od průmyslové civilizace, po setkání s americkými vojáky snažili napodobit jejich chování s nadějí, že tak dosáhnou stejného efektu. Například tvorbou detailně zpracovaných kokosových sluchátek či bambusové nápodoby radarových antén se snažili přivolat zpět letadla s nákladem, o který se s nimi vojáci dělili.

Myšlenka přecenění formy, popřípadě její zaměnění s obsahem (funkcí), souvisí s naším vnitřním světem a ukazuje extrémní podobu něčeho, co v nějaké míře a v nějaké podobě můžeme pozorovat i dnes – a to nikoli na domorodcích v Melanésii, ale na sobě a lidech kolem sebe. Snaha o rozpoznání a pochopení těchto principů nás může zcitlivět vůči okolnímu světu.       

Jsem fascinovaný způsobem vnímání, kdy divák nepřikládá větší důležitost vrtuli letadla než třeba tomu, jakou má letadlo barvu, kdy je každý detail důležitý bez ohledu na svou funkci - kdy je divák ohromen prostě tím, co vidí, protože jeho pohled není zatížen žádnou předešlou znalostí, žádným souvisejícím poznáním. Naše vnímání (alespoň takové, s jakým mám já a lidé v mém okolí zkušenost) je vždy výsledkem jakési predeterminace, naše vědomí a vědění nás zaslepuje, posouvá naši citlivost.       

To, o co se ve své klauzurní práci pokouším, je právě potlačení funkce a oslava formy, přiblížení se jakémusi ryzímu, nezatíženému vnímání formy: jsme obklopeni stovkami tvarů, které podvědomě registrujeme, ale jejichž základní podobě mnohdy nevěnujeme pozornost, protože příslušná věc je pro nás prostě nástrojem, nositelem funkce.               

Když vidíme noviny, tak prvotně nevnímáme samotné listy papíru, ale vidíme za nimi už jejich obsah, změť zpráv, výkřiky, myšlenky. Stejně tak tvar volantu je pro běžného diváka neodmyslitelně spojen s automobilem, haptickým vjemem, vztahem k ovládání automobilu. Tvar lampy pouličního osvětlení je součástí naší společné vizuální kultury, lampa je jeden z předmětů pevně svázaného s vlastní funkcí. Tvar lampy věrně známe, lampy lemují ulice, jimiž procházíme a projíždíme. Sídlí na sloupech vysoko nad našimi hlavami, přes den mlčí a večer svítí – když ale lampu sneseme z její výšky dolů a oddělíme ji od její funkce, vidíme ji najednou jinak.

Je to pocit podobný tomu, když nějaký prostor, který důvěrně známe ze svého života, zažíváme ve snu – vypadá stejně, a zároveň jinak; cítíme rozdíl, ale nejsme schopni jej jasně popsat.

Fotograf netvoří ve vzduchoprázdnu, fotografie není lovení krásy, fotografie je systematická hra s predeterminací. Myšlenky, asociace, povědomí o účelu a funkci věcí okolo nás – to všechno funguje jako “magnetická vodítka” při grafické sazbě.

To, co vidíme, co jsme vůbec schopni vidět a zahlédnout, je bezděčně formováno naším uvažováním.

Můj klauzurní projekt je snahou přimět diváka, aby alespoň na okamžik nahlédl důvěrně známý objekt novým pohledem, aby se alespoň na moment oprostil od zažitého způsobu pohlížení na věci.                   

Pozámka.: Noviny jsou vytištěné na klasický novinový papír v jedné z největších novinových tiskáren v České republice. 

—   

David Růžička
Untitled #1–#8
Anything You Really Want series

While thinking of several individual narratives, the leftover pieces of wood came into my sight. Compositions were made instinctively to gently articulate diverse thoughts or scenes. If you ask me, I can create anything you really want.

—

Klára Kudláčková
Are you... sure?

 Composition is decision

We are used to our limited ability to see

We read the photos as we are able to understand them with our experience

Are we willing to trust photography?

Displayed reality- photographic representation- ability to trust

A picture as an image manifests itself materially, medially

Photography as a medium that doesn’t tell a definite truth but rather shows how the camera saw it Smooth

Transparent

Aware of physical materiality of photography

Point out the details we forgot to consider

Shaping our perception

Photography is occurrence

Role of your alter ego

Lost of presence is profit of the new future, of the new now and here

—

Marie Holá
Side by side

> What is my workspace now? Cca 2 meters per 1 with pure sunlight, evening lamps and a little virtuality. I can't complain, can I?

> My floor and wall do not exist in any form.

> You can think that my territory is an abstract feeling with a kind of positive energy and sometimes with a little beautiful solitude. 

> Finally, I used a symmetry as a tool that can also offer you a sense of protection and security. You can choose.

—

Jana Vařečková
#WAP

Karanténa. Sedíme na zadku doma. Máme tepláky a vytahaný triko od kečupu. Kde je vášeň? Kde je sexualita?

—

 

Iryna Drahun
“Uber”

How much do you need to have enough. 

How little do you need to feel good.

What is enough? Quantity. Heaviness. Amount. Distance.

 

#Šetření času

—

 

Maria Jančová
Capitalism be my Hiroshima (prelude)

Once we were many 

Oh, thou who foresees everything help us

End is near and all the prophets seem to be so quiet lately

End is near and the new messiah is on the doorstep
—

 

Darja Lukjanenko
Anti-rocket manifesto

Anti-rocket manifesto is the first act in my Don Quixote-like battle with rockets and 20. century cosmism ideas. Done in a non-material way, the manifesto appears in the most opposite to the rocket's origin form – like a spoken word.

Unlike the classic passionate manifesto pitch, this one is calm and meditative. Narrative character reflecting peacefulness of the main message: be empathic, harmonized, sensitive. Imagination exercises guide the listener and create moments for soft tuning in, having a break, and switch. Along with a critic of cosmism, the manifesto contains a revision plan and an alternative proposal.

—

Anna Stepanova

RAW MATERIAL

RECYCLING

FOLLOWING THE PROCESS, FIXING THE PROCESS

BACKGROUND UNDERGROUND

NAHODA SPONTANEITA

*Stav aktuální doby se nemusí povazovat za depresivní kvůli svoji minorité – ačkoliv minorita je mnohem bohatší a objektivnější, a charakteristiky únavy dějin umění a poklesu kultury jsou vyvolané vlastními subjektivními pocity popisujících danou kondici. 

—

 

Ema Veljanoska
Reflect- Photo Project

After a year that definitely paved to be one for the books, a deep sense of introspection emerged. Personal evolution and complex re-evaluation seems to be second nature for so many of us, hence why the idea of reflection came to fruition. 

Captured in the project are images of two women looking very similar , both with the same aesthetic features, yet still very different.

With the liberty of letting the viewers make these photographs their own, as each set of eyes 

perceive different things- the main focus of the project is an aesthetic approach to a soul searching experience. 

An “alter ego” collection, the willingness to look within for all the answers and guidance needed to walk through life, yet still reminding us that we are not alone after all.

Here’s to forgive and try again.

—

 Nikola Balberčáková
Love letter

A love letter written to anonymous, but real recipient I have platonic feelings about, maybe present even here or maybe not yet. To create a positive tension through addressing appreciation or hidden thoughts, also shifting from frame of artwork to real situation, balancing between public and personal, can be evaluated as an immersive moment.



What interests me is the interpretation and representation of romantic, platonic, cliché, pathetic,  honesty or naivety, to think about them outside of “guilty pleasures'' or their reduced stereotypical connotations. Romantic in terms of philosophical sublime, mysterious can be implemented as the particular way of understanding, thinking or vision in general. Trying to look at them as a positive approach to build confidence, appreciation, sensibility to others in social interactions.

—

 Sebastian René
i miss your touch

 

Between indoors and out

Between here and there

To miss

The lines in your palms 

Matching the spaces between the tree bark 

And your voice I can hear words from across an ocean and know it was home calling from the crevasses of your skin 

As the unfamiliar repeats and becomes familiar, the backside of my palm prints have home turned inside out

I can still see your remains in my memory but it is feeling you I miss most 

I miss your touch

 

i miss your touch, is a video composed of black and white photographs. The photographs are layered by a recording of our guests voice as well as a recorded loop entitled “regeneration loops’. The video was shot in two parts. First, following our guest in third person and then solo capturing shadows. Both parts are then layered. Although the video is presented in a 3 minute version, the video is intended to be an endless loop unhinged by the audio so that the dissonant words highlight different characteristics of each photograph.   

www.augasticheevers.com

—

 

Ateliér fotografie 1, UMPRUM, Praha

https://www.instagram.com/studio_of_photography/

https://www.umprum.cz/web/cs/volne-umeni/fotografie